|
Svět podle Pytlíka
časovaná bomba české politické scény
|
|
| Domů | Před | Reforma v kostce | Po | Důchodová reforma | Marketing | Kalkulátor | VPS | Kontakty | ⇒ Branka ... | ⇒ Pytlíkův blog |
Marketingoví odborníci politických stran vymýšlejí různá prázdná hesla, aby jimi obloudili voliče a přetáhli je na svou stranu. Léta (doufejme) dávno minulá takovými hesly oplývala, až přetékala: "KSČ - předvoj dělnické třídy", "socialismus s lidskou tváří", "ani zrno nazmar", ...
Každý si něco našel. Není divu, že úspěšná tradice prosakuje do současnosti.
Příkladně si počíná ODS. Do předchozích voleb šli soudruzi s vizí rovné patnáctiprocentní daně na všechno, později patnáct upgradovali na devatenáct a je to pořád pěkný nesmysl. Trochu jsem to rozebral na svém blogu. A mohl bych snadno pokračovat.
Nakonec i mně došlo, že bych měl vnést trochu řádu do mého politického marketingu. Jenže nechci být jako oni, takže žádná prázdná hesla, nýbrž smysluplná slova vtělená do stručných, marketingově dobře použitelných hesel.
Populistickou demagogií vládne kdekdo, ale většinou to nikdo nepřizná. Proč nevýhodu lehce nepřiohnout a neudělat z ní svou výhodu? Když může pozitivně znít zdravé sebevědomí, proč neuvést v život zdravě populistickou demagogii?
Tato báječná pomůcka se uchyluje k demagogickým tvrzením, aby vyburcovala lidi ke kritickému myšlení, jež napomůže pochopení báječných myšlenek obsažených ve Velké Pytlíkově reformě. Narozdíl od běžné populistické demagogie sloužící k balamucení davu moje zdravě populistická demagogie pomáhá šířit osvětu.
Bolševici straší prostý lid bezohledností pravicové politiky. Když se zamyslíte nad příčinami hrozící demografické krize, zjistíte, že pouze pravicová řešení upřednostňující odpovědnost jednotlivce před bolševickým "moudrým" voděním za ručičku je východiskem z krize.
Lidé se však bez určitých jistot neobejdou. Velká Pytlíkova reforma poskytuje jistotu přesně definovanou. Ta jistota není nikterak komfortní, ale zaručuje občanu, že on ani jeho blízcí nezemřou hlady či zimou, samozřejmě pouze v případě, že si nebude počínat navýsost pošetile, třeba držet hladovku na mraze. Důležité je, že občané svou sociální jistotu získají automaticky bez škemrání a při případném dopadu na dno se dostaví odůvodněný pocit, že se sice nemají nijak skvělě, ale hůř už nebude. Perspektiva, že i malé úsilí přinese zlepšení situace, jim poskytne dostatečnou motivaci k práci. Taková jistota navíc utuží jejich duševní zdraví, což se projeví příznivě na jejich celkovém zdravotním stavu a ušetříme i výdaje na zdravotnictví :-).
Takto pojatá pravicová reforma vezme vítr z plachet bolševikům. To se příznivě projeví na ratingu země, takže ještě ušetříme na úrocích z úvěrů. No uznejte, že zdravě populistická demagogie příznivě stimuluje vaše kriticky analytické uvažování :-).
To je skutečný marketingový trhák. Plošně vyplácené sociální dávky vykouzlí přijatelný životní standard i poměrně nedobře placeným pracovníkům. Nebude tudíž třeba stanovovat minimální mzdu a dosažená cena pracovní síly na trhu práce bude záležet na poměru nabídky a poptávky. Bolševici hned začnou řvát, že ožebračujeme ubohý proletariát. Ono to však tak docela není. Minimální mzda se často stává brzdou vytváření pracovních míst. Kde není pracovní místo, tam nedosáhneme mzdy žádné, takže si pak o minimální mzdě můžeme nechat akorát tak zdát.
Začněme pesimistickým scénářem. Hospodářství je v hluboké recesi, nezaměstnanost v některých regionech dramaticky stoupá. Plošně vyplácené sociální dávky sice dávají jistotu přežití, ale není o co stát. Tím pádem ochota lidí pracovat i za nízkou mzdu poroste. Rezervní armáda nezaměstnaných, řečeno marxistickým slovníkem (tady se marxistická terminologie báječně hodí:-)), vytvoří rezervoár levné pracovní síly, jež se stane hnacím motorem rozvoje podnikání. To je nejlepší cesta jak z recese ven. Můžeme třeba rozšířit produkci lnu a obnovit výrobu ve lnářství. To jsem si teď vycucal z prstu, ale až tak nereálné to není. Hlavně, že záhy můžeme pokračovat optimistickým scénářem.
Výroba se díky levné pracovní síle příjemně rozjela, příjmy stoupají, ochota lidí pracovat za mizernou mzdu klesá, hospodářství se hýbe, produktivita práce roste, mzdy rostou také a daně z příjmů utěšeně plní státní pokladnu zplundrovanou díky nezdravě populistické demagogii předchozích vlád, jež nedokázaly včas zabrzdit spotřebu a rozjet nezbytné reformy. Pořád sice máme hůře zaměstnatelné občany bez potřebné kvalifikace, někdy i s menší ochotou pracovat, ale my pro ně najdeme dostatek práce, i když hůře placené. Horší plat jim dorovnají plošně vyplácené sociální dávky. Vypadá to sice jako zbytečné rozhazování, ale ti, kteří plní státní kasu svými daněmi si tak kupují sociální smír a levnou pracovní sílu pro oblasti, jež nejsou příliš výnosné, například pro sociální služby. Cena za tento luxus je celkem přijatelná. Je lepší financovat lepší živobytí lidem, kteří na lepší práci nedosáhnou, než úplným vyžírkům. Mimochodem, Velká Pylíkova reforma přirozeně transformuje dnešní vyžírky (to je trochu tvrdé označení pro chudáky uvíznuvší v pasti sociálních dávek, ale my zdravě populističtí demagogové si je projednou můžeme dovolit) na všeobecně prospěšnou levnou pracovní sílu.
