Pytlíkova verze důchodové reformy

Je-li v dalším textu použit termín důchod, aniž je výslovně řečeno, o jaký druh důchodu jde, je tím míněn důchod starobní.
Největším problémem současného důchodového systému je zastaralý způsob financování důchodů, jenž není schopen se úspěšně vyrovnat se stávajícími a nadcházejícími demografickými změnami.

Demografický vývoj

Během produktivní části si musíme vydělat na neproduktivní části života.

Díky stávajícímu demografickému vývoji se zmenšuje podíl produktivní části života vůči celkové délce života. Předproduktivní část je financována aktivně rodiči dětí a pasivně všemi daňovými poplatníky. Během produktivní fáze potom přispíváme do průběžného systému financování důchodů placením daní a důchodového pojištění. Zároveň předpokládáme, že posléze z průběžného systému budeme dostávat důchod umožňující důstojné prožití stáří. Stávající důchodový systém však vznikal za výrazně odlišné demografické situace a bez zásadních změn by dříve či později došlo k jeho zhroucení.

Možnými opatřeními kompenzujícími vliv nepříznivého demografického vývoje jsou:

Jakákoli kombinace uvedených opatření je záležitostí nevyhnutelnou, avšak většina politiků se obává, že jejich schválení by pro ně znamenalo politickou sebevraždu, takže smysluplné reformní kroky se prosazují velmi ztuha.

Financování průběžného systému v současnosti

Na financování důchodů nyní potřebujeme neustále rostoucí podíl ze sumy superhrubých mezd.
Při zachování dnešního způsobu výpočtu důchodů by během čtyřiceti let tento podíl vzrostl odhadem z 15% v roce 2012 na cirka 25% v roce 2052.
Problémem je, že dnešní důchodové pojištění je ve skutečnnosti mixem pojištění a daně.
Tato anomálie je způsobena redučními hranicemi při výpočtu důchodu. Vyměřovací základ pro důchod zhruba odpovídá hrubé mzdě. Do roku 2011 včetně platilo, že se tento základ při překročení hranice 11 000 Kč redukoval na 30% a nad 28 800 Kč na pouhých 10%.
Toto se postupně měnilo a od roku 2015 se počítá s redukční hranicí ve výši 44% průměrné mzdy a redukčním koeficientem 26%.
Základem pro výpočet pojištění je hrubá mzda z níž se počítá vyměřovací základ, zatímco základem pro výpočet pojistného plnění je redukovaný základ. Budeme-li pro zjednodušení uvažovat, že hrubá mzda a vyměřovací základ důchodu jedno jsou, potom do redukční hranice jde o čisté pojištění, kdy je pojistné plnění přímo úměrné pojistnému a od druhé redukční hranice se pojištění skládá z 26% z pojištění a ze 74% z daně. To silně demotivuje plátce pojistného podobně jako jakékoli jiné progresivní zdanění.
Hrubá mzda v procentech průměrné mzdy 40% 50% 60% 80% 100% 200% 400%
Podíl vlastního pojištění v pojistném 100% 91,1% 80,3% 66,7% 58,6% 42,3% 34,8%
Podíl daně v pojistném 0% 8,9% 19,7% 33,3% 41,4% 57,7% 65,2%

Díky limitu pro placení důchodového pojištění (čtyřnásobek průměrné mzdy) dochází při jeho překročení k paradoxnímu snížení daňové zátěže, tedy k daňové degresi. Ta je nyní částečně kompenzována tzv. solidární daní.

Reforma důchodového systému

Jaké jsou cíle reformy?

Diverzifikací zdrojů financování důchodů bych si teď hlavu nelámal. Nemám-li vyřešené financování důchodů, jeví se diverzifikace jako zcela podružná záležitost.

Jak naplnit cíle reformy?

Abychom snáze zajistili financování důchodů potřebujeme motivovat plátce pojistného, aby ochotněji platili pojistné. Vhodným způsobem je přechod od průběžného způsobu na fondový způsob financování důchodů pod heslem „Co si naspoříš, to potom dostaneš!“.

Myšlenka fondového financování důchodů má jeden neocenitelný klad. Pojistné placené do fondů je čisté pojistné, jež neobsahuje stopy daně, což posiluje motivaci pojistné platit. Přechod na fondový způsob financování důchodů však znamená výpadek příjmů v průběžném systému, jenž je třeba nějak nahradit. To může znamenat ohromnou zátěž státního rozpočtu.

Přechod na fondový způsob vyvolává dvě zásadní otázky:

1. Jak při fondovém způsobu financování uspokojíme dobíhající systém financování?

   Odpověď: Vypůjčíme si.

2. Jak zajistíme, aby prostředky vložené do fondů nebyly v průběhu času jakýmkoli způsobem znehodnoceny?

   Odpověď: Fondy bude spravovat stát, bude prostředky ve fondech pravidelně valorizovat a bude za ně ručit.

Je jasné, že soudného člověka takové odpovědi v žádném případě nemohou uspokojit. Z dalšího však vyplyne, že nejsou tak nesmyslné, jak se na první pohled může jevit.

Změny v důchodovém systému

Zásadní změnou je striktní oddělení prvků přerozdělování od důchodového pojištění. Jestliže stávající pojištění v sobě zahrnuje progresivní daň, je třeba tuto daň odstranit a kompezovat ji odpovídajícími úpravami v daňové oblasti.

Stávající důchod se skládá ze základní výměry a z procentní výměry.

Aby se omezil vliv dalšího nepříznivého demografického vývoje na financování důchodů, bude celá důchodová reforma provedena v jednom okamžiku. Nároky vyplývající ze současného systému budou k určitému datu zmrazeny a od tohoto data budou aplikována opatření důchodové reformy.

Osobní důchodový fond

Tento fond bude sloužit k akumulaci plateb povinného důchodového pojištění. Do něj bude směřováno pojistné na povinné důchodové pojištění. Výše pojistného bude stanovena určitým procentem z daňového základu. Pojistné bude osvobozeno od daně z příjmu.

Při dosažení stanovené maximální hranice budou příspěvky do Osobního důchodového fondu dobrovolné.

Při čerpání za účelem výplaty důchodu se příslušná suma přetransformuje na nárok na výplatu doživotního důchodu.

Výpočet doživotního důchodu

„Stáří není pojistná událost a nelze se tedy na ně pojistit, lze na ně jen šetřit.“

Takto formulované tvrzení je zavádějící. V rámci důchodového pojištění můžeme za pojistnou událost považovat skutečnost, že se pojištěný dožije další výplaty důchodu. Proto lze při výpočtech použít běžnou pojišťovací matematiku.

Po dosažení důchodového věku může občan čerpat doživotní důchod z prostředků akumulovaných ve svém Osobním důchodovém fondu. Může čerpat důchod ze všech prostředků nebo jen z jejich části a zbytek odložit na pozdější dobu.

Výše důchodu se vypočte jako podíl čerpané části akumulovaných prostředků a aktuálního údaje naděje dožití vyjádřeného v měsících.

„Naděje dožití (též střední délka života) vyjadřuje počet roků, který v průměru ještě prožije osoba právě x-letá za předpokladu, že po celou dobu jejího dalšího života se nezmění řád vymírání, zjištěný úmrtnostní tabulkou, zkonstruovanou pro daný kalendářní rok nebo jiné (zpravidla delší) období. Jedná se tedy o hypotetický údaj, který říká, kolika let by se člověk určitého věku dožil, pokud by úroveň a struktura úmrtnosti zůstala stejná jako v daném roce.“

Odchylka celkové výše skutečně vyplacených důchodů od plánu založeného na statistických ukazatelích, ať kladná či záporná, půjde zcela na vrub státního rozpočtu.

ukaž Po rozkliknutí máte k dispozici ilustrační příklad

Vše je poměrně spravedlivé, neboť se důchod vypočítá na základě skutečně naspořených prostředků a objektivně zjištěných statistických údajů. Tento přístup rovněž umožňuje rozložení čerpání z fondu na etapy. 

Například v 62 letech zpomalím a začnu pracovat na částečný úvazek. Pro kompenzaci výpadku v příjmu se rozhodnu pobírat důchod z půl milionu naspořených korun. Procentní výměra důchodu z této částky se spočte na základě aktuálních statistických údajů. Poté v 67 letech své ekonomické aktivity zcela utlumím a začnu pobírat důchod i ze zbylého 1,3 milionu korun. Dodatečná procentní výměra se bude počítat na základě statistických ukazatelů aktuálních v době začátku čerpání této části důchodu.

Statistické ukazatele rozhodné pro výpočet důchodu  se budou v průběhu času měnit, takže nelze dopředu přesně spočítat výši důchodu v závislosti na zaplaceném pojistném. Už to však nebude stát, kdo ponese riziko nesprávného odhadu demografického vývoje a nařizovat potřebné změny, nýbrž občan. Je na jeho zodpovědnosti, do jaké míry zohlední případná rizika při rozhodování o výši placeného pojistného. Tato nevýhoda je však jen relativní. Dnes občan pociťuje důsledky neuskutečněné důchodové reformy, aniž je může ovlivnit. V budoucnu ponese pouze důsledky vlastních rozhodnutí. Tyto důsledky nemusí být nijak dramatické. Demografický vývoj není překotný a lze jej s jistou  pravděpodobností predikovat, takže jej lze včas v průběhu pojištění zohlednit. Nakonec v případě potřeby lze výši důchodu jednoduše ovlivnit pozdějším odchodem do důchodu.

Přechod na nový důchodový systém

V zájmu eliminace pozdějších vlivů demografického vývoje budou v rámci důchodové reformy zmrazeny nároky vyplývající z dosavadního systému.

Pro každého pojištěnce vypočteme důchod podle stávajících předpisů, jako by se vyplácel nyní. Pouze neuplatníme podmínky týkající se minimální doby pojištění. Tento nárok budeme evidovat v jeho Osobním důchodovém fondu.

Nárok bude pravidelně valorizován stejně jako všechny prostředky akumulované v Osobním důchodovém fondu. Po dovršení plánovaného věku pro odchod do důchodu podle stávajících pravidel se pojištěnec rovnou rozhodne pro výplatu důchodu nebo bude tento nárok vynásobený aktuální hodnotou statistického ukazatele naděje dožití vyjádřenou v měsících převeden do Osobního důchodového fondu. To znamená, že stávajícího nároku se změny ve výpočtu důchodů nedotknou. Zcela v duchu pravidla, že nelze měnit pravidla po odehrané hře.

Financování důchodů

Reforma předpokládá, že základní výměra důchodů jako prvek přerozdělování bude placena z daňových výnosů.
Z dostupných údajů (ČSÚ, ČSSZ, MF ČR) lze odhadnout kolik procent ze superhrubé mzdy všech zaměstnanců by pokrylo výdaje na procentní výměry důchodů v roce 2015:
základní výměra důchodu 2 400 Kč
průměrný důchod 11 348 Kč
průměrná procentní výměra důchodu 8 948 Kč
průměrná procentní výměra důchodu za rok 107 376 Kč
počet důchodců 2,377 mil.
souhrn procentních výměr 255 233 mil. Kč
počet zaměstnanců 4,028 mil.
průměrná mzda 27 169 Kč
průměrná superhrubá mzda 36 406 Kč
průměrná superhrubá mzda za rok 436 872 Kč
souhrn superhrubých mezd 1 759 720 mil. Kč
souhrnn základů daně OSVČ 149 310 mil. Kč
souhrn základů daně 1 909 030 mil. Kč
procento souhrnu superhrubých mezd na pokrytí procentních výměr 13,4 %

Z orientačního výpočtu vyplývá, že pro pokrytí procentní výměry důchodů v průběžném systému financování by postačovalo povinné pojištění ve výši zhruba 13,5% ze superhrubé mzdy. Vyšší sazba (například 15%) může vytvořit určitý „polštář“ pro eliminaci nežádoucích výkyvů a dalšího nepříznivého demografického vývoje.
Otázkou je, jak zajistit financování stávajících důchodů?
Odpověď je jednoduchá: K financování stávajících nároků odpovídajících procentním výměrám důchodů budou použity prostředky přicházející na účty Osobních důchodových fondů.
De facto půjde o modifikovaný průběžný způsob financování. Prostředky spravované ve virtuálních fondech budou ve skutečnosti dluhem státu vůči fondům. Na úvod postupně vznikne obrovský dluh, jímž se přizná a kvantifikuje skrytý dluh následujících generací vůči generacím předchozím v rámci průběžného systému financování důchodů. Tento dluh je naprosto přirozený a není třeba si s ním lámat hlavu, pokud prostředky přicházející do průběžného systému budou v rovnováze s prostředky z něj vyplácenými. Fondový způsob výpočtu důchodů významně přispěje k udržení přirozené rovnováhy.
Zamyslíme-li se nad výslednou situací, zjistíme, že jsme vlastně dosáhli unikátního průběžně fondového systému financování důchodů 🙂.
Dlouhodobý demografický vývoj bude automaticky kompenzován díky způsobu výpočtu důchodů. Ten je pevně stanoven a není nutné jej v průběhu času měnit. Zcela přirozeně se budou měnit pouze statistické ukazatele použité pro výpočet důchodu.
Určitou dodatečnou zátěž státního rozpočtu může v budoucnu představovat vyrovnávání případné přechodné nerovnováhy v objemu prostředků plynoucích z pojištění vůči prostředkům nutným pro výplatu důchodů. Z dlouhodobého hlediska by však tyto prostředky měly být víceméně v rovnováze. Případné nerovnováhy bude možné do jisté míry úspěšně predikovat a promítnout je v předstihu do plánů státního rozpočtu.

Valorizace

Prostředky akumulované v Osobních důchodových fondech stejně jako vyplácené důchody budou pravidelně valorizovány, aby nebyly znehodnocovány inflací.
To si můžeme dovolit, neboť jde stále o průběžný systém financování a prostředky přicházející do systému budou vlivem inflace valorizovány zcela přirozeně, takže nedojde k významnému narušení rovnováhy mezi příjmy a výdaji.
Můžeme se na to podívat i z jiného pohledu. Občan, který si povinně platí důchodové pojištění, se vzdává části své aktuální spotřeby, aby ji využil v důchodu. Dává smysl, aby "splátka" spotřeby v důchodu odpovídala původní hodnotě neznehodnocené inflací.

Ženy versus muži

Podle statistik pobírají muži v průměru o více než 22% vyšší důchody než ženy. Je to způsobeno mimo jiné nerovností v odměňování mužů a žen. Na druhou stranu je naděje dožití pro předpokládané rozpětí věku odchodu do důchodu u žen přibližně o 20% vyšší než u mužů. Tím, že pro výpočet důchodu použijeme pro ženy i muže průměr statistických ukazatelů, do jisté míry vykompenzujeme nerovnost v jejich odměňování, takže můžeme zprůměrované statistické ukazatele použít s klidným svědomím u vědomí, že je to celkem spravedlivé, a navíc se tím vyhneme jak buzeraci eurobyrokratů, tak i případným útokům militantních feministek 🙂.

Musím se přiznat, že s eurobyrokraty i s feministkami bojujícími proti nerovnosti a nespravedlnosti vesměs sympatizuji.

Dřívější odchod do důchodu

Odboráři požadují, aby u určitých profesí, jako jsou například horníci v dolech, byl snížen věk odchodu do důchodu. U fondového způsobu financování se to na první pohled jeví jako nepřekonatelný problém. Vezmeme-li však v úvahu skutečnost, že dlouhodobá expozice v těchto profesích má za následek prokazatelně nižší naději dožití, můžeme tento fakt vzít v úvahu při výpočtu důchodu. Při zohlednění těchto případů musíme odpovídajícícm způsobem přepočítat statistické ukazatele pro zbytek populace.

Dřívější věk odchodu do důchodu může být v praxi realizován například tak, že se při výpočtu důchodu použije skutečný věk zvýšený o stanovenou hodnotu (několik týdnů?) za každý rok expozice ve sledované profesi.

Vyloučené a náhradní doby penzijního pojištění

Aplikace vyloučených a náhradních dob důchodového pojištění ve stávající podobě by narušila důslednost principu zásluhovosti, takže je-li to nutné, je třeba místo nich najít jiné použitelné mechanismy. Ve specifikovaných případech by například bylo možné přispívat do Osobního důchodového fondu ze státního rozpočtu, případně přímo z daní zaplacených konkrétním občanem. Definování odpovídajících pravidel je technická záležitost. Důležité je, že takové dodatečné přerozdělování půjde na vrub daňových výnosů, jako kterékoli jiné přerozdělování v rámci Reformy, tak aby byly jeho dopady zřejmé a snadno vyčíslitelné.

Ostatní důchody

Zatím jsme se zabývali pouze starobními důchody. Potřebujeme však získat prostředky i na důchody invalidní, sirotčí a vdovské. Tuto oblast zatím nemám příliš promyšlenou, takže uvedu jen pár myšlenek.

Prostředky nebo část prostředků získáme z povinného důchodového pojištění. Jde zejména o případy, kdy občan zemře dříve, než začne čerpat starobní důchod. Jelikož při výpočtu důchodu používáme statistický ukazatel naděje dožití, není v něm zohledněna pravděpodobnost, že se občan odchodu do důchodu vůbec nedožije, takže můžeme celou částku takto akumulovanou ve fondu použít na výplatu jiných druhů důchodů, než jsou starobní.

Takové použití prostředků z povinného důchodového pojištění může vypadat jako krádež, čemuž se snadno vyhneme, specifikujeme-li další pojistné události, na něž se povinné důchodové pojištění vztahuje, a pojistné plnění budeme vypočítávat na čistě zásluhovém principu a pojistné matematice vycházející z reálných statistik.

U invalidních, vdovských a sirotčích důchodů je třeba přesně specifikovat případnou základní výměru důchodu vyplácenou na základě přerozdělování z daňových výnosů.

Například základní výměru invalidního důchodu můžeme vyplácet na základě vyhodnocení stupně snížení pracovní schopnosti pro každý typ a rozsah postižení. Rozhodně preferuji vyhodnocování podle tabulek místo individuálního posuzování. Výjimkou snad mohou být nějaké případy hodné zvláštního zřetele. Je sice pravda, že třeba kopáč, přijde-li o nohu, si na rozdíl od úředníka bude hůř shánět zaměstnání, ale základní výměra invalidního důchodu by měla vycházet z té nejhorší varianty. To je daň za jednoduchost. Pokud bude příjemce důchodu náhodou schopen vykonávat svou profesi prakticky bez omezení, alespoň přispěje do státního rozpočtu svými daněmi. A nebude motivován, aby svůj handicap dodatečně jakkoli zpeněžil.

Případná procentní část těchto důchodů se musí odvíjet od příslušných pojištění. Tato pojištění mohou kombinovat více druhů pojistného krytí a mohou být jak povinná, tak i nepovinná. Výše pojistného ruku v ruce s pojistným plněním může být shora omezena.

Co dodat?

Tohle je nástin důchodové reformy, která nevede k devastaci veřejných rozpočtů. Důsledné oddělení přerozdělování a zásluhovosti činí reformu dostatečně sociálně ohleduplnou a zároveň motivující a odměňující osobní zodpovědnost. Samoregulační schopnost mechanismů obsažených v reformě do budoucna omezuje nutnost činit nepopulární politická rozhodnutí. Reforma citlivě řeší problémy spjaté s nepříznivým demografickým vývojem, spojuje výhody průběžného a fondového financování důchodů a umožňuje plynulý přechod k jiným modelům financování důchodů. Umožňuje snadno dosáhnout potřebné rovnováhy mezi sociální funkcí a finančními možnostmi státu pouhou změnou několika parametrů. Reforma v této fázi neřeší diverzifikaci zdrojů financování důchodů, vytváří však dobré výchozí podmínky pro potřebné změny v budoucnu.

Důsledné dodržování principu má dáti / dal pro zásluhovou složku důchodu zajišťuje odolnost vůči nepříznivému demografickému vývoji, zatímco plošně vyplácené sociální dávky nahrazující stávající základní výměru představují jisté riziko. Naštěstí však případné disproporce mezi nároky na přerozdělování a dostupnými zdroji jsou v podstatě ihned identifikovatelné a kvantifikovatelné, takže na ně lze reagovat dříve, než nabudou hrozivých rozměrů.