Během produktivní části si musíme vydělat na neproduktivní části života.

Možnými opatřeními kompenzujícími vliv nepříznivého demografického vývoje jsou:

• zvýšení věku odchodu do důchodu
• zvýšení důchodového pojistného
• snížení  důchodů

Jaký je cíl reformy?

• zajištění důchodů umožňujících důstojné prožití stáří
• zajištění financování důchodů bez ohledu na nepříznivý demografický vývoj
• spravedlivý výpočet zásluhové části důchodu (eliminace daňové složky, jež je v současnosti realizována redukcí vyměřovacího základu)

Diverzifikací zdrojů financování důchodů bych si teď hlavu nelámal. Nemám-li vyřešené samotné základní financování důchodů, jeví se diverzifikace jako zcela podružná záležitost.

Jak naplnit cíle reformy?

Abychom snáze zajistili financování důchodů potřebujeme motivovat plátce pojistného, aby ochotněji platili pojistné. Vhodným způsobem je přechod od průběžného způsobu na fondový způsob financování důchodů pod heslem „Co si naspoříš, to potom dostaneš!“.

Z toho automaticky plyne i motivující: „Platíš málo - dostaneš málo, nic neplatíš - nic nedostaneš!“.

Myšlenka fondového financování důchodů má jeden neocenitelný klad. Pojistné placené do fondů je čisté pojistné, jež neobsahuje stopy daně, což posiluje motivaci pojistné platit. Přechod na fondový způsob financování důchodů však znamená výpadek příjmů v průběžném systému, jenž je třeba nějak nahradit. To může znamenat ohromnou zátěž státního rozpočtu.

Přechod na fondový způsob vyvolává dvě zásadní otázky:

Je jasné, že soudného člověka takové odpovědi v žádném případě nemohou uspokojit. Z dalšího však vyplyne, že nejsou tak nesmyslné, jak se na první pohled může jevit.

Zásadní změnou je striktní oddělení prvků přerozdělování od důchodového pojištění. Jestliže stávající pojištění v sobě zahrnuje progresivní daň, je třeba tuto daň odstranit a kompezovat ji odpovídajícími úpravami v daňové oblasti.

Aby se omezil vliv dalšího nepříznivého demografického vývoje na financování důchodů, je třeba, aby celá důchodová reforma byla provedena v jednom okamžiku. Nároky vyplývající ze současného systému se k určitému datu zmrazí, přetransformují se do nového systému a od tohoto data budou aplikována opatření důchodové reformy.

Tento fond bude sloužit k akumulaci plateb povinného důchodového pojištění. Do něj bude směřováno pojistné na povinné důchodové pojištění. Výše pojistného bude stanovena určitým procentem z daňového základu. Pojistné bude osvobozeno od daně z příjmu.

Při dosažení stanovené maximální hranice budou příspěvky do Osobního důchodového fondu dobrovolné.

Při čerpání za účelem výplaty důchodu se příslušná suma přetransformuje na nárok na výplatu doživotního důchodu.

Takto formulované tvrzení je zavádějící. V rámci důchodového pojištění můžeme za pojistnou událost považovat skutečnost, že se pojištěný dožije další výplaty důchodu. Proto lze při výpočtech použít běžnou pojišťovací matematiku.

Po dosažení důchodového věku může občan čerpat doživotní důchod z prostředků akumulovaných ve svém Osobním důchodovém fondu. Technicky lze čerpat důchod ze všech prostředků nebo jen z jejich části a zbytek odložit na pozdější dobu.

Výše důchodu se vypočte jako podíl čerpané části akumulovaných prostředků a aktuálního údaje naděje dožití vyjádřeného v měsících.

„Naděje dožití (též střední délka života) vyjadřuje počet roků, který v průměru ještě prožije osoba právě x-letá za předpokladu, že po celou dobu jejího dalšího života se nezmění řád vymírání, zjištěný úmrtnostní tabulkou, zkonstruovanou pro daný kalendářní rok nebo jiné (zpravidla delší) období. Jedná se tedy o hypotetický údaj, který říká, kolika let by se člověk určitého věku dožil, pokud by úroveň a struktura úmrtnosti zůstala stejná jako v daném roce.“

Odchylka celkové výše skutečně vyplacených důchodů od plánu založeného na statistických ukazatelích, ať kladná či záporná, půjde zcela na vrub státního rozpočtu.

Po rozkliknutí máte k dispozici ilustrační příklad

Na serveru českého statistického úřadu lze nalézt stránku Naděje dožití a vybrané ukazatele úmrtnostních tabulek .

Pro ilustraci jsem vybral některé údaje platné pro rok 2020. K tomu jsem doplnil průměr údajů pro ženy a muže a vyjádřil jej v měsících:

Věk	Naděje dožití			Důchod z naspořených 100 000 Kč
	Muži	Ženy	Průměr v měsících
60 let	18,89	23,44	254	394 Kč
61 let	18,11	22,57	244	410 Kč
62 let	17,36	21,71	234	427 Kč
63 let	16,63	20,85	225	444 Kč
64 let	15,92	20,01	216	463 Kč
65 let	15,22	19,17	206	485 Kč
66 let	14,53	18,34	197	508 Kč
67 let	13,85	17,52	188	532 Kč
68 let	13,2	16,72	180	556 Kč
69 let	12,57	15,93	171	585 Kč
70 let	11,96	15,15	163	613 Kč
71 let	11,35	14,38	154	649 Kč
72 let	10,76	13,63	146	685 Kč
73 let	10,18	12,89	138	725 Kč
74 let	9,62	12,17	131	763 Kč
75 let	9,08	11,47	123	813 Kč

Tyto údaje lze použít pro orientační výpočet důchodu při fondovém financování. V posledním sloupci je uvedena přepokládaná částka důchodu připadající na 100 000 Kč akumulovaných ve fondu.

Dejme tomu, že v posledních 40 letech můj průměrný („superhrubý“) příjem činil 37 500 Kč měsíčně a z nich jsem platil 15% na důchodové pojištění, což je celkem 2,7 milionu Kč:

40 x 12 x 37 500 x 15% = 2 700 000

Půjdu-li do důchodu v 60 letech, statisticky budu žít v průměru dalších 254 měsíců, takže mohu očekávat procentní výměru důchodu 10 630 Kč (2 700 000 / 254 ) měsíčně. Půjdu-li do důchodu v 65 letech zvýší se procentní výměra na 13 107 Kč a v 70 letech na 16 564 Kč.

Fondový způsob financování s použitím aktuálních statistických údajů pro výpočet důchodu automaticky reaguje na aktuální demografický vývoj. Stát určí pouze sazbu povinného pojistného. Výpočet procentní části důchodu bude vycházet z naspořené částky ve fondu a aktuálních statistických ukazatelů. Občan se potom sám rozhodne, kdy odejde do důchodu, čímž ovlivní výši důchodu.

Pokud v budoucnu použijete místo údajů z roku 2020 aktuální údaje, uvidíte, kudy se ubírá demografický vývoj a pochopíte kouzlo reformy.

Vše je poměrně spravedlivé, neboť se důchod vypočítá na základě skutečně naspořených prostředků a objektivně zjištěných statistických údajů. Tento přístup rovněž umožňuje rozložení čerpání z fondu na etapy. 

Například v 62 letech zpomalím a začnu pracovat na částečný úvazek. Pro kompenzaci výpadku v příjmu se rozhodnu pobírat důchod z milionu naspořených korun. Procentní výměra důchodu z této částky se spočte na základě aktuálních statistických údajů. Poté v 67 letech své ekonomické aktivity zcela utlumím a začnu pobírat důchod i ze zbylého 1,7 milionu korun. Dodatečná procentní výměra se bude počítat na základě statistických ukazatelů aktuálních v době začátku čerpání této části důchodu.

Statistické ukazatele rozhodné pro výpočet důchodu  se budou v průběhu času měnit, takže nelze dopředu přesně spočítat výši důchodu v závislosti na zaplaceném pojistném. Už to však nebude stát, kdo ponese riziko nesprávného odhadu demografického vývoje a nařizovat potřebné změny, nýbrž občan. Je na jeho zodpovědnosti, do jaké míry zohlední případná rizika při rozhodování o výši placeného pojistného. Tato nevýhoda je však jen relativní. Dnes občan pociťuje důsledky neuskutečněné důchodové reformy, aniž je může ovlivnit. V budoucnu ponese pouze důsledky vlastních rozhodnutí. Tyto důsledky nemusí být nijak dramatické. Demografický vývoj není překotný a lze jej s jistou  pravděpodobností predikovat, takže jej lze včas v průběhu pojištění zohlednit. Nakonec v případě potřeby lze výši důchodu jednoduše ovlivnit pozdějším odchodem do důchodu.

V zájmu eliminace pozdějších vlivů demografického vývoje budou v rámci důchodové reformy zmrazeny nároky vyplývající z dosavadního systému.

Pro každého pojištěnce vypočteme důchod podle stávajících předpisů, jako by se vyplácel nyní. Pouze neuplatníme podmínky týkající se minimální doby pojištění. Tento nárok budeme evidovat v jeho Osobním důchodovém fondu.

Nárok bude pravidelně valorizován stejně jako všechny prostředky akumulované v Osobním důchodovém fondu. Po dovršení plánovaného věku pro odchod do důchodu podle stávajících pravidel se pojištěnec rovnou rozhodne pro výplatu důchodu nebo bude tento nárok vynásobený aktuální hodnotou statistického ukazatele naděje dožití vyjádřenou v měsících převeden do Osobního důchodového fondu. To znamená, že stávajícího nároku se změny ve výpočtu důchodů nedotknou. Zcela v duchu pravidla, že nelze měnit pravidla po odehrané hře.

Podle statistik pobírají muži v průměru o více než 22% vyšší důchody než ženy. Je to způsobeno mimo jiné nerovností v odměňování mužů a žen. Na druhou stranu je naděje dožití pro předpokládané rozpětí věku odchodu do důchodu u žen přibližně o 20% vyšší než u mužů. Tím, že pro výpočet důchodu použijeme pro ženy i muže průměr statistických ukazatelů, do jisté míry vykompenzujeme nerovnost v jejich odměňování, takže můžeme zprůměrované statistické ukazatele použít s klidným svědomím u vědomí, že je to celkem spravedlivé, a navíc se tím vyhneme jak buzeraci eurobyrokratů, tak i případným útokům militantních feministek 🙂.

Musím se přiznat, že s eurobyrokraty i s feministkami bojujícími proti nerovnosti a nespravedlnosti vesměs sympatizuji.

Odboráři požadují, aby u určitých profesí, jako jsou například horníci v dolech, byl snížen věk odchodu do důchodu. U fondového způsobu financování se to na první pohled jeví jako nepřekonatelný problém. Vezmeme-li však v úvahu skutečnost, že dlouhodobá expozice v těchto profesích má za následek prokazatelně nižší naději dožití, můžeme tento fakt vzít v úvahu při výpočtu důchodu. Při zohlednění těchto případů musíme odpovídajícícm způsobem přepočítat statistické ukazatele pro zbytek populace.

Dřívější věk odchodu do důchodu může být v praxi realizován například tak, že se při výpočtu důchodu použije skutečný věk zvýšený o stanovenou hodnotu (několik týdnů?) za každý rok expozice ve sledované profesi.

Aplikace vyloučených a náhradních dob důchodového pojištění ve stávající podobě by narušila důslednost principu zásluhovosti, takže je-li to nutné, je třeba místo nich najít jiné použitelné mechanismy. Ve specifikovaných případech by například bylo možné přispívat do Osobního důchodového fondu ze státního rozpočtu, případně přímo z daní zaplacených konkrétním občanem. Definování odpovídajících pravidel je technická záležitost. Důležité je, že takové dodatečné přerozdělování půjde na vrub daňových výnosů, jako kterékoli jiné přerozdělování v rámci Reformy, aby byly jeho dopady zřejmé a snadno vyčíslitelné.

Zatím jsme se zabývali pouze starobními důchody. Potřebujeme však získat prostředky i na důchody invalidní, sirotčí a vdovské. Tuto oblast zatím nemám příliš promyšlenou, takže uvedu jen pár myšlenek.

Prostředky nebo část prostředků získáme z povinného důchodového pojištění. Jde zejména o případy, kdy občan zemře dříve, než začne čerpat starobní důchod. Jelikož při výpočtu důchodu používáme statistický ukazatel naděje dožití, není v něm zohledněna pravděpodobnost, že se občan odchodu do důchodu vůbec nedožije, takže můžeme celou částku takto akumulovanou ve fondu použít na výplatu jiných druhů důchodů, než jsou starobní.

Takové použití prostředků z povinného důchodového pojištění může vypadat jako krádež, čemuž se snadno vyhneme, specifikujeme-li další pojistné události, na něž se povinné důchodové pojištění vztahuje, a pojistné plnění budeme vypočítávat na čistě zásluhovém principu a pojistné matematice vycházející z reálných statistik.

U invalidních, vdovských a sirotčích důchodů je třeba přesně specifikovat případnou základní výměru důchodu vyplácenou na základě přerozdělování z daňových výnosů.

Například základní výměru invalidního důchodu můžeme vyplácet na základě vyhodnocení stupně snížení pracovní schopnosti pro každý typ a rozsah postižení. Rozhodně preferuji vyhodnocování podle tabulek místo individuálního posuzování. Výjimkou snad mohou být nějaké případy hodné zvláštního zřetele. Je sice pravda, že třeba kopáč, přijde-li o nohu, si na rozdíl od úředníka bude hůř shánět zaměstnání, ale základní výměra invalidního důchodu by měla vycházet z té nejhorší varianty. To je daň za jednoduchost. Pokud bude příjemce důchodu náhodou schopen vykonávat svou profesi prakticky bez omezení, alespoň přispěje do státního rozpočtu svými daněmi. A nebude motivován, aby svůj handicap dodatečně jakkoli zpeněžil.

Případná procentní část těchto důchodů se musí odvíjet od příslušných pojištění. Tato pojištění mohou kombinovat více druhů pojistného krytí a mohou být jak povinná, tak i nepovinná. Výše pojistného ruku v ruce s pojistným plněním může být shora omezena.

Tohle je nástin důchodové reformy, která nevede k devastaci veřejných rozpočtů. Důsledné oddělení přerozdělování a zásluhovosti činí reformu dostatečně sociálně ohleduplnou a zároveň motivující a odměňující osobní zodpovědnost. Samoregulační schopnost mechanismů obsažených v reformě do budoucna omezuje nutnost činit nepopulární politická rozhodnutí. Reforma citlivě řeší problémy spjaté s nepříznivým demografickým vývojem, spojuje výhody průběžného a fondového financování důchodů a umožňuje plynulý přechod k jiným modelům financování důchodů. Umožňuje snadno dosáhnout potřebné rovnováhy mezi sociální funkcí a finančními možnostmi státu pouhou změnou několika parametrů. Reforma v této fázi neřeší diverzifikaci zdrojů financování důchodů, vytváří však dobré výchozí podmínky pro potřebné změny v budoucnu.

Důsledné dodržování principu má dáti / dal pro zásluhovou složku důchodu zajišťuje odolnost vůči nepříznivému demografickému vývoji, zatímco plošně vyplácené sociální dávky nahrazující stávající základní výměru představují jisté riziko. Naštěstí však případné disproporce mezi nároky na přerozdělování a dostupnými zdroji jsou v podstatě okamžitě identifikovatelné a kvantifikovatelné, takže na ně lze reagovat dříve, než nabudou hrozivých rozměrů.