|
Svět podle Pytlíka
časovaná bomba české politické scény
|
|
| Domů | Před | Reforma v kostce | Po | Důchodová reforma | Marketing | Kalkulátor | VPS | Kontakty | ⇒ Branka ... | ⇒ Pytlíkův blog |
Nepříznivý demografický vývoj nepříznivě ovlivňuje především starobní důchody. Z tohoto důvodu se budu zabývat v první řadě starobními důchody. Je-li v dalším textu použit termín důchod, aniž je výslovně řečeno, o jaký druh důchodu jde, je tím míněn důchod starobní.
Díky stávajícímu demografickému vývoji se zmenšuje podíl produktivní části života vůči celkové délce života. Během produktivní části si musíme vydělat na neproduktivní části života. Na období předcházející produktivní fázi přispíváme výchovou svých dětí a prostřednictvím daní přispíváme i na ostatní. Během produktivní fáze rovněž přispíváme do průběžného systému financování důchodů placením daní a důchodového pojištění. Zároveň předpokládáme, že z průběžného systému budeme dostávat důchod umožňující důstojné prožití stáří. Stávající důchodový systém však vznikal za výrazně odlišné demografické situace a bez zásadních změn by dříve či později došlo k jeho zhroucení.
Jakákoli kombinace uvedených opatření je záležitostí nevyhnutelnou, avšak většina politiků se obává, že jejich schválení by pro ně znamenalo politickou sebevraždu, takže jakékoli reformní kroky se prosazují velmi ztuha.
Na financování důchodů nyní potřebujeme neustále rostoucí podíl ze sumy superhrubých mezd. Při zachování dnešního způsobu výpočtu důchodů by během čtyřiceti let tento podíl vzrostl odhadem z 15% v roce 2012 na cirka 25% v roce 2052.
Problémem je, že dnešní důchodové pojištění je ve skutečnnosti mixem pojištění a daně.
Tato anomálie je způsobena redučními hranicemi při výpočtu důchodu. Vyměřovací základ pro důchod zhruba odpovídá hrubé mzdě. Tento základ se při překročení hranice 11 000 Kč redukuje na 30% a nad 28 800 Kč na pouhých 10%.
Stávající reformní návrh počítá s jedinou redukční hranicí ve výši 44% průměrné mzdy (10 886 Kč) a redukčním koeficientem 26%.
Základem pro výpočet pojištění je hrubá mzda z níž se počítá vyměřovací základ, zatímco základem pro výpočet pojistného plnění je redukovaný základ. Budeme-li pro zjednodušení uvažovat, že hrubá mzda a vyměřovací základ důchodu jedno jsou, potom do první redukční hranice jde o čisté pojištění, kdy je pojistné plnění přímo úměrné pojistnému a nad touto hranici podíl vlastního pojištění v pojistném klesá. To silně demotivuje plátce pojistného jako jakékoli jiné progresivní zdanění. V případě důchodového pojištění jde přímo o drastickou daňovou progresi.
| Hrubá mzda | 10 000 | 12 000 | 15 000 | 20 000 | 40 000 | 60 000 | 100 000 | 150 000 | 1 000 000 |
| Podíl vlastního pojištění v pojistném nyní | 100% | 94,2% | 81,3% | 68,5% | 43,7% | 32,4% | 23,5% | 19,9% | 88,0% |
| Podíl daně v pojistném nyní | 0% | 5,8% | 18,7% | 31,5% | 56,3% | 67,6% | 76,5% | 80,1% | 12,0% |
| Podíl vlastního pojištění v pojistném - návrh | 100% | 93,1% | 79,7% | 66,3% | 46,1% | 39,4% | 34,8% | 56,6% | 93,5% |
| Podíl daně v pojistném - návrh | 0% | 6,9% | 20,3% | 33,7% | 53,9% | 60,6% | 65,2% | 43,4% | 6,5% |
Díky limitu pro placení důchodového pojištění (nyní šestinásobek průměrné mzdy, tj. cca 148 000 Kč, zatímco reformní návrh počítá se čtyřnásobkem, tj. cca 99 000 Kč) dochází při překročení tohoto limitu k paradoxnímu snížení daňové zátěže, tedy k daňové degresi. Celkovou daňovou degresi umocňuje podobný limit pro placení zdravotního pojištění. To je ve skutečnosti čistou daní, neboť výše pojistného nijak neovlivňuje výši či kvalitu pojistného plnění. Pro velmi vysoké příjmy se tak daňové zatížení limitně blíží deklarované dani z příjmu 15%. To je znatelně méně, než činí sazba daně z příjmu právnických osob, což je další z nemoudrých paradoxů českého daňového systému.
Myšlenka fondového financování důchodů má jeden neocenitelný klad. Pojistné placené do fondů je čisté pojistné, jež neobsahuje stopy daně, což posiluje motivaci platit pojistné.
Přechod na fondový způsob financování důchodů však znamená výpadek příjmů v průběžném systému, jenž je třeba nějak nahradit. To může znamenat ohromnou zátěž státního rozpočtu.
Současné reformní plány počítají pouze s jednou redukční hrabnicí, redukcí základu důchodového pojištění nad touto hranicí na 26% a s možností vyvedení 3% pojistného do soukromých penzijních fondů.
Jak je vidět, navržený způsob diverzifikace zdrojů financování důchodů fakticky zhoršuje možnost důchodovou reformu ufinancovat.
K tomu se u soukromých penzijních fondů připojuje riziko, že zkrachují, budou vytunelovány, případně neúspěšným investováním vložené prostředky znehodnotí. Těžko si představit, že by stát poskytoval občanům možnost investovat část povinného pojistného do penzijních fondů a nenesl při tom svů díl odpovědnosti za případné znehodnocení takto investovaných prostředků. Máme ještě v paměti případy, kdy byly z veřejných peněz sanovány ztráty soukromých subjektů. Podobná řešení jsou bohužel pravděpodobná a z pohledu daňového poplatníka krajně nežádoucí.
Cílem reformy je především zajištění financování důchodů bez ohledu na nepříznivý demografický vývoj.
Dále je nutné vyhovět nálezu Ústavního soudu, jenž shledal protiústavním stávající způsob výpočtu procentní výměry důchodu využívající redukci vyměřovacího základu.
Rovněž je vhodné vyhovět odborářům požadujícím pro určité profese (například horníci v dolech) dřívější odchod do důchodu.
Bylo by dobré zrovnoprávnit muže a ženy, neboť podle statistik ženy v průměru pobírají významně nižší důchody než muži.
Mimo jiné je též žádoucí, aby důchody umožňovaly důstojné prožití stáří.
Diverzifikací zdrojů financování důchodů bych si teď hlavu nelámal. Nemám-li vyřešené financování důchodů, jeví se diverzifikace jako zcela podružná záležitost.
Abychom snáze zajistili financování důchodů potřebujeme motivovat plátce pojistného, aby ochotněji platili pojistné. Vhodným způsobem je přechod od průběžného způsobu na fondový způsob financování důchodů pod heslem „Co si naspoříš, to potom dostaneš!“. Tímto způsobem rovněž beze zbytku vyhovíme výše zmíněnému nálezu Ústavního soudu.
Přechod na fondový způsob vyvolává dvě zásadní otázky:
1. Jak při fondovém způsobu financování uspokojíme dobíhající systém financování?
Odpověď: Vypůjčíme si.
2. Jak zajistíme, aby prostředky vložené do fondů nebyly v průběhu času jakýmkoli způsobem znehodnoceny?
Odpověď: Fondy bude spravovat stát a bude za majetek fondů ručit.
Je jasné, že soudného člověka takové odpovědi v žádném případě nemohou uspokojit. Z dalšího však vyplyne, že nejsou tak nesmyslné, jak se na první pohled může jevit.
Zásadní změnou je striktní oddělení prvků přerozdělování od důchodového pojištění. Jestliže stávající pojištění v sobě zahrnuje progresivní daň, je třeba tuto daň odstranit a kompezovat ji odpovídajícími úpravami v daňové oblasti.
Důchod se bude skládat jako dosud ze základní výměry a z procentní výměry.
Základní výměra důchodu je prvkem čistého přerozdělování. Je tedy přirozené, že by měla být financován z daňových výnosů.
Procentní výměra důchodu bude financována fondovým způsobem. Za tím účelem budou založeny tři fondy – Fond povinného důchodového pojištění, Fond dobrovolného připojištění a Fond výplaty důchodů.
Aby se nepříznivě neprojevily nevýhody soukromých penzijních fondů, bude tyto fondy spravovat stát, bude ručit za jejich majetek a bude rovněž hradit náklady na jejich provoz.
Aby se omezil vliv dalšího nepříznivého demografického vývoje na financování důchodů, bude celá důchodová reforma provedena v jednom okamžiku. Nároky vyplývající ze současného systému budou k určitému datu zmrazeny a od tohoto data budou aplikována opatření důchodové reformy.
„Stáří není pojistná událost a nelze se tedy na ně pojistit, lze na ně jen šetřit.“
To je sice skoro pravda, ale takto formulované tvrzení je zavádějící. V rámci důchodového pojištění můžeme za pojistnou událost považovat skutečnost, že se pojištěný dožije další výplaty důchodu. Proto lze při výpočtech použít běžnou pojišťovací matematiku.
Na serveru českého statistického úřadu lze nalézt stránku Naděje dožití a vybrané ukazatele úmrtnostních tabulek .
„Naděje dožití (též střední délka života) vyjadřuje počet roků, který v průměru ještě prožije osoba právě x-letá za předpokladu, že po celou dobu jejího dalšího života se nezmění řád vymírání, zjištěný úmrtnostní tabulkou, zkonstruovanou pro daný kalendářní rok nebo jiné (zpravidla delší) období. Jedná se tedy o hypotetický údaj, který říká, kolika let by se člověk určitého věku dožil, pokud by úroveň a struktura úmrtnosti zůstala stejná jako v daném roce.“
Vybral jsem některé údaje platné pro rok 2009. K tomu jsem doplnil průměr údajů pro ženy a muže a vyjádřil jej v měsících:
| Věk | Naděje dožití | Důchod ze 100 000 Kč | ||
| Muži | Ženy | Průměr v měsících | ||
| 60 let | 18.54 | 22.56 | 247 | 405 |
| 61 let | 17.82 | 21.71 | 237 | 422 |
| 62 let | 17.12 | 20.87 | 228 | 439 |
| 63 let | 16.45 | 20.03 | 219 | 457 |
| 64 let | 15.78 | 19.20 | 210 | 476 |
| 65 let | 15.13 | 18.38 | 201 | 498 |
| 66 let | 14.49 | 17.58 | 192 | 521 |
| 67 let | 13.86 | 16.78 | 184 | 543 |
| 68 let | 13.23 | 15.99 | 175 | 571 |
| 69 let | 12.60 | 15.20 | 167 | 599 |
| 70 let | 11.99 | 14.42 | 158 | 633 |
Tyto údaje lze výborně použít pro orientační výpočet důchodu při fondovém financování. V posledním sloupci je uvedena přepokládaná částka důchodu připadající na 100 000 Kč akumulovaných ve fondu.
Dejme tomu, že v posledních 40 letech můj průměrný („superhrubý“) příjem činil 25 000 Kč měsíčně a z nich jsem platil 15% na důchodové pojištění, což je celkem 1.8 milionu Kč:
40 x 12 x 25 000 x 15% = 1 800 000
Půjdu-li do důchodu v 60 letech, budu žít v průměru dalších 247 měsíců, takže mohu očekávat procentní výměru důchodu 7 287 Kč (1 800 000 / 247 = 7 287) měsíčně. Půjdu-li do důchodu v 65 letech zvýší se procentní výměra na 8 955 Kč a v 70 letech na 11 392 Kč.
Fondový způsob financování s použitím aktuálních statistických údajů pro výpočet důchodu umožňuje pružně reagovat na aktuální demografický vývoj. Stát určí pouze povinné pojistné. Výpočet procentní části důchodu bude vycházet z naspořené částky ve fondu a aktuálních statistických ukazatelů. Občan se potom sám rozhodne, kdy odejde do důchodu, čímž ovlivní výši důchodu.
Vše je poměrně spravedlivé, neboť se důchod vypočítá na základě skutečně naspořených prostředků a objektivně zjištěných statistických údajů. Tento přístup rovněž umožňuje rozložení čerpání z fondu na etapy.
Například v 62 letech se rozhodnu pobírat důchod z půl milionu naspořených korun, což bude činit 2193 Kč měsíčně a v 67 letech se rozhodnu pobírat důchod ze zbylého 1.3 milionu korun, což je 7065 Kč, takže výsledná celková procentní výměra důchodu bude 9258 korun.
Statistické ukazatele rozhodné pro výpočet důchodu se budou v průběhu času měnit, takže nelze dopředu přesně spočítat výši důchodu v závislosti na zaplaceném pojistném. Už to však nebude stát, který ponese riziko nesprávného odhadu demografického vývoje a nařizovat potřebné změny, nýbrž občan. Je na jeho zodpovědnosti, do jaké míry zohlední případná rizika při rozhodování o výši placeného pojistného. Tato nevýhoda je však jen relativní. Dnes občan pociťuje důsledky neuskutečněné důchodové reformy, aniž je může ovlivnit. V budoucnu ponese pouze důsledky vlastních rozhodnutí. Tyto důsledky nemusí být nijak dramatické. Demografický vývoj není překotný a lze jej s jistou pravděpodobností predikovat, takže jej lze včas v průběhu pojištění zohlednit. Nakonec i v případě placení pouze povinného pojistného lze výši důchodu jednoduše ovlivnit pozdějším odchodem do důchodu.
Do tohoto fondu bude směřováno pojistné na povinné důchodové pojištění. Výše pojistného bude stanovena určitým procentem z daňového základu. Pojistné bude osvobozeno od daně z příjmu.
Tento fond bude sloužit výhradně k akumulaci vybraného pojistného.
Při čerpání za účelem výplaty důchodu se příslušná suma převede do Fondu výplaty důchodů. Výpočet výše důchodu a jeho výplata bude zcela v režii Fondu výplaty důchodů.
Do tohoto fondu bude směřováno pojistné na dobrovolné připojištění. Maximální výše připojištění bude omezena stanoveným procentem z daňového základu. Připojištění bude osvobozeno od daně z příjmu.
Fond bude sloužit výhradně k akumulaci vybraného pojistného.
Čerpání z fondu za účelem výplaty důchodu bude analogické jako u čerpání z Fondu povinného důchodového pojištění.
Z Fondu dobrovolného připojištění bude možné čerpat kdykoli. Budou stanoveny kvalifikované důvody čerpání z fondu (například při ztrátě zaměstnání). Nebude-li důvod čerpání kvalifikovaný, budou čerpané prostředky zdaněny aktuální sazbou daně z příjmu.
Z tohoto fondu budou vypláceny veškeré důchody plynoucí ze státního důchodového pojištění. Prostředky akumulované ve Fondu povinného důchodového pojištění či Fondu dobrovolného připojištění, z nichž se občan rozhodne čerpat plnění v podobě důchodu, se převedou do Fondu výplaty důchodů.
Fond převezme odpovědnost za výplatu důchodu. Vlastní výše důchodu se vypočte tak, že se čerpaná suma vydělí aktuálním údajem pravděpodobnosti dožití v měsících.
Odchylka celkové výše skutečně vyplacených důchodů od plánu založeného na statistických ukazatelích, ať kladná či záporná, půjde zcela na vrub Fondu výplaty důchodů, potažmo státního rozpočtu.
V zájmu eliminace pozdějších vlivů demografického vývoje budou v rámci důchodové reformy zmrazeny nároky vyplývající z dosavadního systému.
Pro každého pojištěného vypočteme základ pro výpočet důchodu podle stávajících pravidel. Při odchodu do důchodu se tento základ vynásobí příslušným koeficientem a vypočítá se procentní výměra z doby pojištění a skutečného věku odchodu do důchodu podle stávajících předpisů, pouze se neuplatní podmínky týkající se minimální doby pojištění.
Abychom tento nárok uspokojili, převedeme do Fondu výplaty důchodů prostředky vypočtené následujícím způsobem:
Nejprve vypočteme důchod podle stávajících pravidel, jako by se vyplácel nyní. Z vypočtené výše důchodu, roku a věku odchodu do důchodu a na základě statistických údajů odhadneme celkové náklady na výplatu takto vypočteného důchodu. Použijeme pesimistickou (nejvyšší) variantu odhadu. Tuto sumu vložíme do nově vytvořeného Fondu výplaty důchodů.
Jelikož tyto prostředky nemáme k dispozici, budeme je považovat za dluh státu vůči fondu. Skokově se tak dramaticky zvýší státní dluh, ale jsou to náklady důchodové reformy, takže se na ně, doufejme, bude vztahovat unijní výjimka.
Z dostupných údajů lze odhadnout kolik procent ze superhrubé mzdy všech zaměstnanců by pokrylo výdaje na důchody v roce 2012:
| základní výměra důchodu | 2 170 Kč |
| průměrný důchod | 10 101 Kč |
| základní výměra důchodu za rok | 26 040 Kč |
| průměrný důchod za rok | 121 212 Kč |
| procentní výměra důchodu za rok | 95 172 Kč |
| počet důchodců | 2,314 mil. |
| souhrn základních výměr | 60 251 mil. Kč |
| souhrn procentních výměr | 220 207 mil. Kč |
| souhrn důchodů | 280 458 mil. Kč |
| počet zaměstnanců | 4,9 mil. |
| průměrná mzda | 23 665 Kč |
| průměrná superhrubá mzda | 31 711 Kč |
| průměrná superhrubá mzda za rok | 380 533 Kč |
| souhrnn superhrubých mezd za rok | 1 864 613 mil. Kč |
| procento souhrnu superhrubých mezd na pokrytí základních výměr | 3,2% |
| procento souhrnu superhrubých mezd na pokrytí procentních výměr | 11,8% |
| procento souhrnu superhrubých mezd na pokrytí důchodů | 15,0% |
Reforma předpokládá, že základní výměra důchodů jako prvek
přerozdělování bude placena z daňových výnosů.
Z orientačního výpočtu vyplývá, že pro pokrytí procentní
výměry důchodů by postačovalo povinné pojištění ve
výši zhruba 12% ze superhrubé mzdy. Vyšší sazba (například 15%) by navíc
vytvořila určitý „polštář“ pro eliminaci nežádoucích výkyvů.
Otázkou je, jak lze počítat s penězi fondů na financování stávajících důchodů?
Odpověď je jednoduchá: Stát bude mít možnost půjčovat si peníze z fondů podle potřeby. Na úvod bude mít obrovský dluh u Fondu financování důchodů, v němž tím pádem nebudou žádné prostředky k dispozici. Prostředky na výplatu důchodů si bude stát půjčovat z Fondu povinného důchodového pojištění. Výplatou důchodů se bude dluh u Fondu financování důchodů umořovat, takže se tím celková výše dluhu vůči fondům nezmění. Bude-li do Fondu povinného důchodového pojištění přibývat více prostředků, než bude zapotřebí na výplaty důchodů, což při dostatečně vysoké sazbě povinného důchodového pojištění bude zaručeno, máme financování stávajících důchodů zaručeno.
Postupem času, jakmile budou vypořádány nároky plynoucí ze stávajícího systému, bude dluh státu vůči Fondu financování důchodů zcela nahrazen dluhem u Fondu povinného důchodového pojištění. Při zachování celkové výše prostředků měsíčně plynoucích do Fondu povinného důchodového pojištění bude zajištěno financování důchodů i v budoucnu při zachování konstantního dluhu státu vůči fondům. Tento dluh potom nebude nutné umořovat.
Zamyslíme-li se nad výslednou situací, zjistíme, že jsme vlastně dosáhli unikátního průběžně fondového systému financování důchodů.
Určitou dodatečnou zátěž státního rozpočtu může v budoucnu představovat vyrovnávání případné přechodné nerovnováhy v objemu prostředků plynoucích z pojištění vůči prostředkům nutným pro výplatu důchodů. Z dlouhodobého hlediska by však tyto prostředky měly být víceméně v rovnováze. Tyto nerovnováhy bude možné do jisté míry predikovat a promítnout je v předstihu do státního rozpočtu. Demografický vývoj bude automaticky kompenzován díky způsobu výpočtu důchodů. Ten je pevně stanoven a není nutné jej v průběhu času měnit. Měnit se budou pouze statistické ukazatele použité pro výpočet důchodu.
Výhodou státem spravovaných a zaručených fondů má být ochrana vložených prostředků před znehodnocením. Proto budou prostředky ve fondech stejně jako vyplácené důchody pravidelně valorizovány, aby byl kompenzován případný vliv inflace. Zatím nemám promyšleno, jak postupovat v případě deflace, a tiše doufám, že tento jev bude v našich končinách i nadále stejně zřídkavý jako doposud.
Valorizace prostředků ve fondech půjde zcela na vrub státního rozpočtu, respektive státního dluhu. Předpokládám, že vývoj příjmů státního rozpočtu bude víceméně kopírovat vývoj inflace, takže relativní zadlužení státu vůči fondům zůstane přiližně konstantní, tudíž vlivem inflace nedojde k významné změně situace.
Tato valorizace bude jediným zhodnocením prostředků akumulovaných ve fondech. U povinného pojištění je nulový výnos po započtení vlivu inflace zcela pochopitelný. Jakýkoli dodatečný výnos z prostředků ve Fondu povinného důchodového pojištění by znamenal dodatečnou zátěž státního rozpočtu. Proč něco takového dopustit, když to není nezbytné?
U Fondu dobrovolného připojištění je situace poněkud odlišná. Z hlediska financování důchodů je existence fondu víceméně zbytečná. Přesto bych jej v návrhu reformy ponechal jako alternativu k penzijním fondům a jako výhodný zdroj financování státního rozpočtu. Příspěvky do tohoto fondu by byly jedinými dobrovolnými platbami osvobozenými od daně z příjmu. Výhodou je, že zpočátku bude nevybraná daň stále zcela k dispozici na rozdíl od stávajících daňových úlev u plateb směřujících mimo státní rozpočet. Dva faktory motivují občany k příspěvkům do tohoto fondu. Prvním z nich je jistota neznehodnocení vložených prostředků a druhým je daňová úleva. Možná by stálo za úvahu posílit motivaci zaručeným dodatečným mírným zhodnocením vložených prostředků. Jelikož jde o potenciální zdroj financování státního dluhu, neboť po určitou dobu budou veškerá aktiva fondů tvořena téměř výhradně pohledávkami vůči státu, je potřeba pohlížet na možnost dodatečného zhodnocení z tohoto úhlu pohledu.
Podle statistik pobírají muži v průměru o více než 22% vyšší důchody než ženy. Je to způsobeno mimo jiné nerovností v odměňování mužů a žen. Na druhou stranu je naděje dožití pro předpokládané rozpětí věku odchodu do důchodu u žen přibližně o 20% vyšší než u mužů. Tím, že pro výpočet důchodu použijeme pro ženy i muže průměr statistických ukazatelů, do jisté míry vykompenzujeme nerovnost v jejich odměňování, takže můžeme zprůměrované statistické ukazatele použít s klidným svědomím u vědomí, že je to celkem spravedlivé a navíc se tak vyhneme jak buzeraci eurobyrokratů, tak i případným útokům militatních feministek J.
Odboráři požadují, aby u určitých profesí, jako jsou například horníci v dolech, byl snížen věk odchodu do důchodu. U fondového způsobu financování se to na první pohled jeví jako nepřekonatelný problém. Vezmeme-li však v úvaku skutečnost, že dlouhodobá expozice v těchto profesích má za následek prokazatelně nižší věk dožití, můžeme tento fakt vzít v úvahu při výpočtu důchodu. V tom případě však musíme přepočítat statistické ukazatele pro zbytek populace se zohledněním těchto případů.
Dřívější věk odchodu do důchodu může být v praxi realizován například tak, že se při výpočtu důchodu za každý rok odpracovaný ve sledované profesi zvýší skutečný věk o stanovenou hodnotu (několik týdnů?).
Podobným způsobem můžeme například také snížit věk odchodu do důchodu u žen v závislosti na počtu donošených dětí. Tentokrát však nikoli za zásluhy, nýbrž jen a jen na základě zjištěných statistických údajů. Pokud ovšem vyšší počet dětí statisticky prokazatelně negativně ovlivňuje věk dožití.
Zatím jsme se zabývali pouze starobními důchody. Potřebujeme však získat prostředky i na důchody invalidní, sirotčí a vdovské. Tuto oblast zatím nemám příliš promyšlenou, takže uvedu jen pár myšlenek.
Část prostředků můžeme získat z Fondu povinného důchodového pojištění. Jde o případy, kdy občan zemře dříve, než začne čerpat starobní důchod. Pokud při výpočtu důchodu z povinného pojištění nezohledníme pravděpodobnost, že se občan odchodu do důchodu nedožije, můžeme celou částku akumulovanou ve fondu použít na výplatu jiných druhů důchodů, než jsou starobní, například invalidních.
Někomu může připadat takové použití prostředků z povinného důchodového pojištění jako krádež. Takovému podezření se snadno vyhneme, specifikujeme-li další pojistné události, na něž se povinné důchodové pojištění vztahuje, a pojistné plnění budeme vypočítávat na čistě zásluhovém principu a pojistné matematice vycházející z reálných statistik.
U invalidních, vdovských a sirotčích důchodů je třeba přesně specifikovat případnou základní výměru důchodu vyplácenou na základě přerozdělování z daňových výnosů.
Například základní výměru invalidního důchodu můžeme vyplácet na základě vyhodnocení stupně snížení pracovní schopnosti pro každý typ a rozsah postižení. Rozhodně preferuji vyhodnocování podle tabulek místo individuálního posuzování. Výjimkou snad mohou být nějaké případy hodné zvláštního zřetele. Je sice pravda, že třeba kopáč, přijde-li o nohu, si na rozdíl od úředníka bude hůř shánět zaměstnání, ale základní výměra invalidního důchodu by měla vycházet z té nejhorší varianty. To je daň za jednoduchost. Pokud bude příjemce důchodu náhodou schopen vykonávat svou profesi prakticky bez omezení, alespoň přispěje do státního rozpočtu svými daněmi. A nebude motivován, aby sůj handicap dodatečně jakkoli zpeněžil.
Případná procentní část těchto důchodů se musí odvíjet od příslušných pojištění. Tato pojištění mohou kombinovat více druhů pojistného krytí a mohou být jak povinná, tak i nepovinná. Výše pojistného ruku v ruce s pojistným plněním může být shora omezena.
Tohle je nástin důchodové reformy, která nevede k devastaci veřejných rozpočtů. Důsledné oddělení přerozdělování a zásluhovosti činí reformu dostatečně sociálně ohleduplnou a zároveň motivující a odměňující osobní zodpovědnost. Samoregulační schopnost mechanismů obsažených v reformě do budoucna omezuje nutnost činit nepopulární politická rozhodnutí. Reforma citlivě řeší problémy spjaté s nepříznivým demografickým vývojem, spojuje výhody průběžného a fondového financování důchodů a umožňuje plynulý přechod k jiným modelům financování důchodů. Umožňuje snadno dosáhnout potřebné rovnováhy mezi sociální funkcí a finančními možnostmi státu pouhou změnou několika parametrů. Reforma v této fázi neřeší diverzifikaci zdrojů financování důchodů, vytváří však dobré výchozí podmínky pro potřebné změny v budoucnu.
A ještě jedna poznámka:
Uvědomme si, že výše zmíněné tři fondy jsou ve skutečnosti čistě administrativně účetní záležitostí. Jejich úkolem je akumulace naspořených peněz, výplaty důchodů a valorizace obojího podle pevně daných pravidel. Není tam žádná správa portfolia ani jiné podobně komplikované záležitosti. Takovou agendu stát zvládne snadno, neboť v ní nejsou prakticky žádné stupně volnosti. Prostředky ve fondech jsou vlastně jen virtuální. V ustáleném stavu budou příjmy a výdaje zhruba v rovnováze. S každou valorizací vzroste dluh státu vůči fondům, avšak poměr dluhu k HDP bude víceméně stejný. V přechodném období budou v optimálním případě příjmy mírně převyšovat výdaje. Případné přebytky si půjčí stát. Pokud by se podařilo v přechodném období dosáhnout výrazného přebytku, pomohlo by to snáz vyrovnávat pozdější přechodné výkyvy v poměru příjmů a výdajů.
