Velká Pytlíkova reforma

Představte si svět, kde si s tužkou v ruce spočítáte čistý příjem, kde daňové přiznání provedete na pět kliků myši a deset úhozů na klávesnici, kde nemusíte zaměstnavateli podepisovat nějaké přihlouplé růžové formuláře ani shánět potvrzení, že děti stále studují, kde není potřeba roční zúčtování daně, kde se zaměstnanecká agenda při vyplácení mzdy omezí jen na odvedení pevně stanoveného procenta na jednom místě, kde navzdory školnému bez větších problémů dostuduje vysokou školu i nadaný nemajetný sirotek, kde není třeba se zatěžovat podružnostmi, jako je třeba zdaňování prostitutek či Švarc systém, kde nikdo nemá chuť označovat OSVČ za černé pasažéry sociálního systému, kde když si uděláte půlroční prázdniny, nikdo vás nebude nutit platit nějaké zdravotní či sociální pojištění a nikomu to neuškodí, kde vás zdravotní pojišťovna či správa sociálního zabezpečení zajímají pouze tehdy, pokud od nich něco potřebujete ...

Velká Pytlíkova reforma (dále jen Reforma) se vyznačuje jednoduchostí, přiměřenou spravedlivostí a důrazem na rovnost příležitostí. Odstraňuje byrokratický balast. Překomplikovaný a demotivující systém státní sociální podpory nahrazuje jednoduchým a motivujícím zabezpečením pro případ skutečné nouze, přičemž klade důraz na kvalitní hmotné zabezpečení rodin s dětmi.

Pár myšlenek na úvod

Naše pojetí sociálního státu se dostává do úzkých. Většina by ráda vysokou míru přerozdělování poskytující komfortní sociální jistoty a vysoké důchody a zároveň by chtěla platit co nejnižší daně. Výsledkem je hrozivý a stále rostoucí dluh veřejných rozpočtů. Takhle to samozřejmě nemůže fungovat věčně. Když se k nepříznivému demografickému vývoji přidá neradostná situace na světových trzích nebo jiné nepříznivé vlivy, je tristní stav o to zřetelnější, jak ukázují aktuální pohromy.

Politici neustále vymýšlejí ptákoviny, jež by měly situaci zlepšit, ale jejich snaha připomíná spíš pejskův a kočiččin dort. Patlají dohromady bez rozmyslu zdánlivě dobrá opatření. Zároveň stále na někoho berou ohled, ne snad, aby někomu neublížili, ale spíš aby nenaštvali potenciální voliče. Proto i od vcelku rozumných politiků, kteří by snad i byli nakloněni zásadním změnám, slýchám, že mé návrhy jsou jistě zajímavé, nepochybně nepostrádají racionální jádro, ale nejsou v současné době politicky průchodné, případně odporují našemu právu či nějakým mezinárodním úmluvám.

Možná by stálo za to místo přizdihráčského přešlapování zkusit obyčejné kupecké počty, posbírat zbytky odvahy a odhodlat se k radikálnímu, jednoduchému a účinnému řešení. Radikální nemusí nutně znamenat bolestné. Respektive každé skutečné řešení je už z principu poněkud bolestné, neboť znamená přestat žít na dluh. Ani velmi razantní řešení však nemusí být nutně bolestnější než jakékoli pozvolné řešení či dokonce neřešení. Dobře provedené rychlé řešení může přinést okamžité výsledky s tím, že případné negativní dopady mohou být rozloženy do delšího časového období, takže v průběhu času aktuální zápory mohou být zcela vyváženy aktuálními klady.

Teď se všichni podívejte na svou výplatní pásku nebo daňové přiznání. Máme rovnou daň (pokud tedy zapomeneme na nedávno zavedenou solidární daň). To je asi v pořádku. Pak tam jsou nějaké odčitatelné položky. To je také skoro v pořádku, jen mi dost pije krev, že každého půl roku je nutné dokládat, že děti stále studují, a čas od času doložit, kdo z partnerů uplatňuje daňové úlevy na děti. To nemluvím o povinnosti prokazovat, zda jsem dostatečně chudý, abych získal či si zachoval sociální dávky, na něž mám ve své nejednoduché situaci nárok. Následují pojištění. Zdravotní a sociální. Tady začínají skutečné (nebo snad neskutečné?) nesmysly. Onemocním-li či přijdu o práci, vždy jsou vyplácené dávky shora limitovány nějakou hranicí bez ohledu na to, kolik činily povinné platby pojištění. Podobně u důchodu se od určitých hranic do základu pro výpočet důchodu započítává jen zlomek příjmu. Takže, co to sakra je? Je to pojistné plnění nebo jde o sociální dávku, tedy výsledek přerozdělování výnosu z daní, neboť takzvané pojištění je ve skutečnosti jen kamuflovanou daní? Jde-li o pojištění, proč není pojistné plnění přímo úměrné zaplacenému pojistnému? Jde-li o sociální dávku, proč její výše závisí na výši placené daně?

Můj hmyzí rozoumek na to kouká, říká si, že všechno má být zvlášť, a sype z rukávu zásadní moudro:

Do přerozdělování nepatří zásluhovost a do pojištění nepatří dodatečné přerozdělování.

Sociální dávky mají občanům pomoci překonávat obtížné životní situace. Občan by neměl mít nárok na vyšší sociální dávky jenom proto, že před časem platil nějaké daně. Ty daně měly být prostě nižší, aby si občan našetřil nebo se případně připojistil.

Skromné, ale zaručené základní zajištění poskytne občanům pocit určité minimální nezpochybnitelné jistoty, přičemž posílení principu individuální odpovědnosti nebude potlačovat jeho iniciativu. To přesně potřebujeme.

V této souvislosti trousím další moudra:

Nemohu-li se o sebe postarat sám, stát se o mě v míře nezbytné postará. Mohu-li se však o sebe postarat sám, není třeba, aby to někdo dělal za mě.

Jsem-li na dně, spoluobčané mě v tom nenechají a prostřednictvím státu mi v nezbytné míře pomohou, jak je v našich končinách tradicí. Mohu se tedy spolehnout, že mě nenechají zbůhdarma umřít zimou, hladem či v důsledku banální nemoci, ale nemohu očekávat s nataženou dlaní bůhvíjaké pohodlíčko.

Jsem-li zdráv, bez fyzického, psychického či jiného znevýhodnění, mám-li přiměřené schopnosti a dostatek příležitostí, není důvodu, aby kdokoli plýtval energií a prostředky, aby mi pomohl, protože to snadno mohu zvládnout sám.

Teď ještě definovat, kdy jsem úplně na dně a kdy jen skoro na dně. To je trochu problém, že? A nebude lepší to nezkoumat a nerozpitvávat? Víme zhruba, co člověk potřebuje na neumření. Aspoň se tak tváříme a máme stanoveno jakési existenční minimum, na které má občan nárok, je-li úplně bez prostředků a nemá nárok na jiné sociální dávky. Vezměme to jako určité vodítko a můžeme se pustit do reformy.

A nesmím zapomenout ještě na jedno pravidlo limitující míru přerozdělování:

Stát nemá v rámci přerozdělování poskytovat nikomu to, co nemůže v rámci daných pravidel poskytnout komukoli.

Tímto pravidlem je stanovena rovnost přístupu ke zdrojům přerozdělování. Nelze akceptovat, aby přerozdělování poskytovalo jednomu občanu vyšší komfort než jinému občanu nacházejícímu se v podobné životní situaci. Navíc pokud se občan jakýmkoli způsobem sám přičiní o zlepšení své situace, nelze jej za to v rámci přerozdělování penalizovat například snížením sociálních dávek.

Toto pravidlo rovněž udává limity přerozdělování. Přerozdělovat lze jen prostředky, které skutečně máme. V dlouhodobém horizontu není přípustné kvůli nezodpovědně stanovenému příliš štědrému přerozdělování, lépe řečeno rozdávání, zadlužovat budoucí generace.

Základní cíle Reformy:

Opatření Reformy v jednotlivých oblastech:

Daně Sociální zabezpečení Důchody Zdravotnictví Vzdělávání Státní správa

skryj detaily Daně

Daň z příjmu fyzických osob bude mít jednotnou sazbu a bude zahrnovat kromě stávající daně z příjmu také daňové složky stávajících pseudopojištění.

Zdrojem potřebných prostředků pro poskytování služeb státem jsou pochopitelně daně. Jednotná sazba daně spolu s plošně vyplácenými sociálními dávkami vytvoří jednoduchý a přitom spravedlivý a sociálně ohleduplný systém poskytující základní sociální jistoty, aniž by podvazovala iniciativu občanů.

Daň z příjmu právnických osob nedozná podstatných změn.

Sazba daně z příjmu právnických osob by měla být stanovena s ohledem na nastolení rovnováhy mezi potřebou příjmů státního rozpočtu a ochotou právnických osob platit stanovené daně bez úhybných manévrů. Tendence by měla směřovat k všeobecnému snižování daňových sazeb.

Daň z úroků a dividend vybíraná zvláštní sazbou nedozná podstatných změn.

Tato daň by měla kompenzovat rozdíl mezi sazbami daně z příjmu právnických osob a daně z příjmu fyzických osob. Výsledkem by mělo být přibližně stejné zdanění příjmů z pracovní činnosti jako zdanění příjmů z kapitálových výnosů použitých k osobní spotřebě.

Sazby daně z přidané hodnoty by měly být sjednoceny.

Více sazeb systém zbytečně komplikuje a dává určitý prostor k machinacím. Stanovováním okruhů zboží a služeb, pro něž se použije snížená sazba DPH, stát občanům de facto vnucuje, za co mají své peníze utrácet přednostně.

Sociální dopady zavední jednotné sazby DPH lze snadno kompenzovat odpovídající úpravou sociálních dávek.

Vzhledem k tomu nevidím problém v postupném zvyšování daně z přidané hodnoty na úkor daně z příjmu. Jako limitující faktor vidím spíše vnější vlivy (sazby DPH v okolních zemích) než sociální dopady.

skryj detaily Zdravotní reforma

Základní zdravotní pojištění bude hrazeno státem.

Jestliže májí všichni občané zaručen určitý minimální standard zdravotní péče, není důvod, aby na něj přispívali jinou formou než placením daní. Pojištění bude pojišťovnám hrazeno v rámci přerozdělování.

Bude přesně vymezen rozsah zdravotní péče pokrytý základním zdravotním pojištěním.

Základní pojištění musí zajišťovat nezbytný rozsah zdravotní péče, aby nebylo zbytečně ohrožováno zdraví občanů. Vyšší standard péče bude vyžadovat spoluúčast občana buď formou přímých plateb nebo formou pojištění. Typickým příkladem vyššího standardu za příplatek může být například vyšší kvalita ubytování a stravování při hospitalizaci, možnost volby zdravotnického zařízení, kratší objednací lhůty, použití dražších materiálů (třeba u kloubních náhrad), přístrojů (např. sluchadel) a podobně. Příplatky za nadstandard zajistí více peněz ve zdravotnictví, aniž by občané byli nuceni platit vyšší daně či pojištění. Platím-li si dobrovolně připojištění, jistě nepřemýšlím, jak se placení vyhnout. To se o dnešní zdravotní dani říci nedá.

Zdravotní pojišťovny by mohly poskytováním vyššího standardu v rámci základního pojištění odměňovat pojištěnce, kteří například správnou životosprávou chrání své zdraví, čímž šetří prostředky zdravotních pojišťoven.

Zdravotní péče se bude řídit schválenými standardními léčebnými postupy.

Zájmy pojištěnců, zdravotnických zařízení a pojišťoven mohou být protichůdné. Pojištěnec má zájem být léčen co nejúčinněji, zdravotnické zařízení má zájem maximalizovat platby od pojišťoven a pojišťovny mají zájem minimalizovat náklady na léčení.

Pacienti mohou z jakýchkoli důvodů požadovat léčbu nákladnější, než je nutné a efektivní. Rovněž si dovedu představit situaci, kdy například praktický lékař provádí úkony, které by příslušely spíše specialistovi, nebo lékař specialista mírně prodlužuje dobu léčby či provádí více vyšetření, než je nutné, neboť si tak zajistí vyšší úhrady od pojišťoven a vedle toho třeba i dobrý pocit, že se svým pacientům náležitě věnuje. Zrovna tak pojišťovny mohou neúměrně tlačit na lékaře, aby minimalizovali počty úkonů či medikace, aby ušetřily. Stanovením standardních léčebných postupů řadu nežádoucích jevů poměrně účinně omezíme.

Rozsah zdravotní péče pokryté základním pojištěním a standardní léčebné postupy stanoví stát jako plátce pojistného prostřednictvím Ministerstva zdravotnictví.

Zdravotní péče bude maximálně zefektivňována mimo jiné díky moderním technologiím.

Zdravotnictví je černá díra na peníze. Ať do něj nasypete sebevíc peněz, vždy si dokážete zdůvodnit, že to není zbytečné plýtvání. Jde přece o zdraví občanů, jež má samozřejmě nejvyšší prioritu.

Moderní technologie mohou poměrně bezbolestně ušetřit nemalé prostředky díky kvalitnějším informacím, efektivnějšímu řízení, lepšímu vyhodnocování dopadů různých opatření, eliminací duplicitních činností, lepšímu využívání zdrojů a podobně.

Dovedu si například představit základní vyšetření pacienta online. Pacient se vzdáleně spojí s lékařem, který pacienta vyslechne, pomocí případných chytrých zařízení změří teplotu, tlak a podobně, z centrálního registru získá pacientovu anamnézu, na základě zkušeností i s automatickým využitím umělé inteligence vyhodnotí možná rizika a stanoví další postup, doporučí potřebná vyšetření, ...

skryj detaily Vzdělání

Základní a střední vzdělání je standardem. Úroveň poskytovaného vzdělání by měla co nejlépe odpovídat schopnostěm žáka.

Základní a střední vzdělání je nepochybně standardem, jenž by měl být poskytnut všem občanům, kteří jsou schopni je úspěšně absolvovat.

Požadovanému cíli se lze přiblížit mimo jiné optimalizací přijímacího řízení. Například uchazeč o studium na střední škole bude moci podat přihlášku na libovolný počet škol, přičemž uvede pořadí škol podle svých preferencí. Přijímací řízení bude probíhat ve více termínech a jeho součástí budou standardizované testy znalostí a schopností, jež uchazeč absolvuje pouze jednou. Školy stanoví celkové pořadí uchazečů podle výsledků přijímacího řízení. Na základě těchto pořadí a preferencí uchazečů dojde k umístění uchazečů do jednotlivých škol. Nejžádanější (doufejmě také nejlepší) školy tak budou optimálně využity, neboť získají nejschopnější studenty, kteří mají o daný obor zájem. Naopak nejschopnější uchazeči budou studovat na nejlepší možné škole z hlediska svých preferencí. Školy, jejichž kapacita zůstane z velké části nevyužita, se stanou přirozenými kandidáty na optimalizaci v rámci sítě škol.

Vysokoškolské vzdělání představuje určitý nadstandard. K jeho efektivnímu zpřístupnění širšímu okruhu občanů bude sloužit kombinace školného, prospěchových stipendií a státem garantovaných půjček na studium.

Vysokoškolské vzdělání je v současnosti zcela jistě nadstandardem. Pro úspěšné absolvování studia jsou nutné nejen určité schopnosti a úsilí, ale také dostatek finančních prostředků na úhradu nákladů spojených se studiem. Znamená to mimo jiné, že pro sociálně slabší občany se vysokoškolské vzdělání stává nedostupným. Peníze, jež plynou ze státního rozpočtu do vysokoškolského vzdělávání jsou tedy k dispozici pouze majetnějším občanům, což je v rozporu s duchem této reformy.

Vysokoškolské vzdělání bude nadstandardem i po reformě. Nejvyšší prioritou bude poskytnout vysokoškolské vzdělání každému, kdo je schopen vysokou školu úspěšně vystudovat a poté nabyté znalosti efektivně využít v praxi. Mezi důležité cíle patří zajistit prostředky na studium nemajetným, motivovat ke studiu ty nejschopnější, omezit plýtvání prostředky neúspěšným vzděláváním nedostatečně schopných či nedostatečně zodpovědných jedinců a zajistit efektivní využívání získané kvalifikace.

Školné přenese část rizika neúspěšné investice do vzdělání ze státu na občana a pomůže snížit poptávku po vzdělání tam, kde je buď malá pravděpodobnost úspěšného dokončení studia, nebo kde je mizerná pravděpodobnost uplatnění v praxi. Školné nebude dodatečným příjmem školy, nýbrž zdrojem financování prospěchových stipendií.

Plošně vyplácené sociální dávky spolu s prospěchovými stipendii a státem garantovanými půjčkami na studium učiní studium dostupné nemajetným.

Prospěchová stipendia budou motivovat studenty k většímu úsilí, a tedy k efektivnějšímu zhodnocení investice do studia. Zároveň výrazně usnadní studium nadaným a pilným nemajetným studentům.

Půjčky na studium svou výší umožní hradit školné a nezbytné náklady spojené se studiem, jako jsou ubytování, stravování, doprava, studijní materiály a pomůcky.

Občan bude splácet půjčku tak, že po naspoření stanovené minimální částky sociálního spoření použije část prostředků určených na sociální spoření, jež nebudou podléhat dani z příjmu, k umořování svého dluhu.

V úvahu přichází i možnost splácení školného ze stabilizačních dotací na vybraná pracovní místa. To aby se nám všichni absolventi nerozutekli po světě 🙂.

Stát samozřejmě ponese určitá rizika spojená s poskytováním půjček, ale takový už je život. Už jsme si zvykli, že stát lije peníze do kdečeho. Investice do vzdělání alespoň nabízí s poměrně velkou pravděpodobnostní solidní návratnost.

skryj detaily Státní správa

Zákony budou postupně revidovány a zjednodušovány, aby jejich aplikace byla jednoduchá, aby jejich výklad byl jednoznačný a aby pokud možno nevyžadoval specifické znalosti.

V působnosti celorepublikových orgánů státní správy zůstanou pouze takové záležitosti, u nichž je centrálizované řízení účinnější než decentralizované, a rozsah jejich pravomocí bude omezen na nezbytnou míru.

Toto jsou takové obecné řeči, ale vystihují celkový záměr zefektivnit státní správu.

Vedle prvotního snížení nákladů dojde i k druhotným úsporám díky omezení ztrát vznikajících v komplikovaných přeregulovaných systémech díky korupci, jíž jednoduchý systém fungující podle jasných pravidel, účinně brání.

Nemá cenu vyjmenovávat všechna opatření vedoucí k zefektivnění státní správy. Nakonec, mnohá z nich ani dosud neznám 🙂.

Díky zjednodušení daňového a sociálního systému dojde k významným úsporám nákladů.

V této oblasti je přínos Reformy jasně zřetelný. Jednoduchý výpočet daní ušetří práci a náklady jak na straně finančních úřadů, tak na straně plátců, především zaměstnavatelů.

Díky zjednodušení sociálního zabezpečení bude možné výrazně zredukovat nebo dokonce zrušit Ministerstvo práce a sociálních věcí a ušetřených několik miliard korun využít užitečnějším způsobem 🙂.

Veškerou komunikaci občanů s úřady bude možné provádět elektronicky.

Doplnění občanských průkazů o inteligentní čipy a biometrické údaje usnadní ověření identity na dálku, což umožní snadnou komunikaci s úřady odkudkoli prostřednictvím Internetu. Občanům, kteří nemají přístup k Internetu nebo je pro ně z nějakých důvodů práce s Internetem obtížná, poslouží elektronické podatelny na obecních úřadech, kde bude pro případ potřeby k dispozici i vyškolená obsluha.

Ověřování identity pomocí inteligentního občanského průkazu by mohlo být možné využít i v komerčních aplikacích.

Volby budou probíhat elektronicky. Voliči budou mít možnost volit jak ve volebních místnostech, tak i kdekoli jinde prostřednictvím Internetu.

Volbu by mohlo být možné během času určeného k volbě opakovaně měnit, aby se znesnadnily machinace a kupování hlasů.

Zde je můj návrh trochu lepšího volebního systému: