Svět podle Pytlíka

Zdrojem potřebných prostředků pro poskytování služeb státem jsou pochopitelně daně. Jednotná sazba daně spolu s plošně vyplácenými sociálními dávkami vytvoří jednoduchý a přitom spravedlivý a sociálně ohleduplný systém poskytující základní sociální jistoty, aniž by podvazovala iniciativu občanů.

Sazba daně z příjmu právnických osob bude stanovena s ohledem na nastolení rovnováhy mezi potřebou příjmů státního rozpočtu a ochotu právnických osob platit stanovené daně bez úhybných manévrů. Tendence směřuje k všeobecnému snižování daňových sazeb.

Tato daň by měla kompenzovat rozdíl mezi sazbami daně z příjmu právnických osob a daně z příjmu fyzických osob. Výsledkem by mělo být přibližně stejné zdanění příjmů z pracovní činnosti jako příjmů z kapitálových výnosů použitých k osobní spotřebě.

Více sazeb systém zbytečně komplikuje a dává určitý prostor k machinacím. Stanovováním okruhů zboží a služeb, pro něž se použije snížená sazba DPH, stát občanům de facto vnucuje, za co mají své peníze utrácet přednostně.

Sociální dopady zavední jednotné sazby DPH lze snadno kompenzovat odpovídající úpravou sociálních dávek.

Vzhledem k tomu nevidím problém v postupném zvyšování daně z přidané hodnoty na úkor daně z příjmu. Jako limitující faktor vidím spíše vnější vlivy (sazby DPH v okolních zemích) než sociální dopady.

Občané nebudou platit základní zdravotní a sociální pojištění. Tato pojištění (lépe řečeno pseudopojištění) mají ve skutečnosti charakter daně, tudíž je zcela přirozené, že budou rovněž formou daně placena.

Bude stanoven základní standard zdravotní péče. Služby nad rámec tohoto standardu budou zpoplatněny.

Ke krytí nadstandarních služeb může například sloužit komerční zdravotní připojištění nebo různé bonusové programy zdravotních pojišťoven motivující pojištěnce k aktivní péči o své zdraví.

Stávající systém dávek státní sociální podpory je komplikovaný stejně jako prokazování a posuzování nároků na dávky a jejich vyplácení. Přitom díky rozličným hranicím pro přiznání či redukci jednotlivých dávek dochází k řadě skokových změn a jiných deformací ve výši a úrovni státem poskytovaných služeb. Plošně vyplácené sociální tyto komplikace odstraní a zároveň efektivně nahradí účinek progresivního zdanění příjmů.

Při zachování maximální jednoduchosti jsme dosáhli přijatelného stavu, kdy každý občan má zajištěn určitý minimální životní standard a zároveň má možnost vlastním přičiněním tento životní standard bez jakýchkoli byrokratických omezení zlepšovat. Aby se domohl svého dílu státní podpory, nemusí nikde dokládat, v jak svízelné situaci se nachází a jaké jsou jeho majetkové poměry. Stačí mu, že žije v tomto státě a je občanem tohoto státu, případně splňuje určité přesně stanovené podmínky, aby byl v oblasti sociálního zabezpečení roven občanům tohoto státu. Celý systém je velmi jednoduchý a průhledný, přiměřeně spravedlivý a rovněž levný.

Věk občana je objektivně dán, je přesně zjistitelný a snadno sledovatelný, přičemž životní potřeby na věku nepochybně závisejí. Novorozenec má jistě daleko větší potřeby než pětileté dítě, protože vyžaduje neustálou individuální péči. Sedmdesátník má možná přibližně stejné potřeby jako šedesátník, ale jeho schopnost zlepšit svou situaci přivýdělkem je znatelně horší, a proto by mohl dostávat o něco vyšší sociální dávky.

Zavedení věku jako určujícího parametru pro stanovení základní výše sociálních dávek poslouží také k nahrazení řady dalších stávajících dávek sociální podpory včetně přídavků na děti či rodičovského příspěvku při rodičovské dovolené. Zodpovědným stanovením odpovídajících sociálních dávek v závislosti na věku dosáhneme výrazného zjednodušení sociálního systému. Přitom bude nutné pečlivě zvážit, ke kterým okolnostem závislým na věku, se bude přihlížet.

Věk občana je objektivně dán, je přesně zjistitelný a snadno sledovatelný, přičemž životní potřeby na věku nepochybně závisejí. Novorozenec má jistě daleko větší potřeby než pětileté dítě, protože vyžaduje neustálou individuální péči. Sedmdesátník má možná přibližně stejné potřeby jako šedesátník, ale jeho schopnost zlepšit svou situaci přivýdělkem je znatelně horší, a proto by mohl dostávat o něco vyšší sociální dávky.

Pokrytí základních životních potřeb sociálními dávkami odstraní nutnost hranici minimální mzdy stanovovat.

Tato liberalizace přinese zlepšení zaměstnatelnosti dnes obtížně zaměstnatelných občanů, čímž na jedné straně prospěje rozpočtu vybranou daní z příjmu a na druhé straně rozšíří možnosti podnikání. Dovedu si například představit zapojení dnešních nezaměstnaných nebo důchodců v raném důchodovém věku v oblasti sociálních služeb, kde minimální mzda činí tyto služby nedostupnými, případně způsobuje zvýšené nároky na dotace.

Objektivním důvodem vyšších životních nákladů může být například snížená pohyblivost. Faktorem objektivně ztěžujícím možnost výdělku může být například nějaké zdravotní omezení. Není za něj považován věk jako takový, neboť ten je zohledněn již při stanovování základní výměry sociální dávky. Navýšení dávek bude stanoveno jednotně pro stejný druh a rozsah znevýhodnění.

Sociální dávky poskytované státem nebudou zohledňovat předchozí výši příjmu.

Aby se výběry peněz z účtu sociálních dávek zjednodušily a zlevnily, bude možné hotově vybírat pouze částky zaokrouhlené stanoveným způsobem například na celé stokoruny, přičemž bude umožněno přečerpání účtu z důvodu zaokrouhlení vybírané částky.

Na plošně vyplácené sociální dávky bude mít nárok každý občan, budou tedy vypláceny i všem dětem. Díky tomu se děti nestanou devastující přítěží rozpočtu ani sociálně slabých rodin s více dětmi.

Určený správce bude mít dispoziční právo k účtu sociálních dávek neplnoleté osoby a bude zodpovědný za to, že sociální dávky nebudou využity v rozporu s jejími oprávněnými zájmy (třeba propity :-)). Nebude-li určený správce sociálních dávek schopen nebo ochoten spravovat je řádně, případně je bude zneužívat, bude určen náhradní správce (a zloduch se bude zpovídat před zákonem).

V krajním případě může nastat situace, kdy občan bude mít svůj účet sociálních dávek dlouhodobě v debetu. Dostane-li se však díky tomu do obtížně řešitelné situace, může se obrátit na pověřeného pracovníka státní správy, aby mu pomohl situaci řešit. V pravomoci tohoto pracovníka bude povolení čerpání půjčky z účtu sociálních dávek, jakož i jeho účelového omezení například na stravu, ošacení a ubytování.

Příklad:
Jsem občan (muž) bez pravidelných příjmů odkázaný na sociální dávky. Přesto nezodpovědně zplodím potomka, kterého ponechám na krku jeho matce, a budu dál žít svým obvyklým způsobem života. Matka mého dítěte požádá o stanovení výživného, soud je stanoví a toto výživné bude automaticky strháváno z mých sociálních dávek a vypláceno dítěti, respektive jeho matce. Z toho, co mi zbude, těžko vyžiju. Když mi bude nejhůř, mám možnost pokusit se získat chybějící prostředky na obživu prací. Nebudu-li úspěšný, nemusím ještě zoufat. Navštívím příslušného pracovníka, který mi v mé svízelné situaci pomůže. Může mi pomoci najít práci, případně mi zajistí nejnutnější jídlo a přístřeší, což samozřejmě nebude zadarmo. Uhradím to později z mých budoucích sociálních dávek. Stručně řečeno: hlady ani zimou neumřu, ale z placení alimentů se nevyvlíknu. Budu si opravdu muset počínat trochu zodpovědněji a najít si nějakou práci, protože tento způsob života není nijak radostný.

Současné přerozdělování v oblasti nemocenské, podpory v nezaměstnanosti a důchodů vede k neoprávněnému zvýhodňování určitých skupin občanů. Proto přerozdělování realizující solidaritu bohatších s chudšími bude uplatňováno pouze v rámci plošně vyplácených sociálních dávek.
Co se týče důchodů, plošně vyplácené dávky nahradí tu část starobních důchodů, jež by v různých koncepcích důchodové reformy byla hrazena v systému průběžného financování.
Veškerá plnění závisející na zásluhovosti budou založena na dobrovolném připojištění nebo na komerčním pojištění. Je na zodpovědnosti občana a na jeho rozhodnutí, jakým způsobem pojistí svá rizika.

Místo toho se bude s věkem měnit základní výměra sociální dávky. Schopnost pracovat stejně jako individuální potřeby jednotlivých občanů se značně liší. Proto bude na každém občanovi, kdy a jakým způsobem utlumí své ekonomické aktivity a jakým způsobem a v jaké míře si zajistí uspokojování svých individuálních potřeb ve stáří.

Tady máš vodu, skývu chleba, deku a přístřeší a včíl se starej!

Takhle nějak by také mohla vypadat reforma v oblasti sociálního zabezpečení. Ono to není až tak hloupé či necitlivé, jak se na první pohled může zdát, ale bohužel většinou chybí prostor pro "včíl se starej".

Je třeba, aby občané měli skutečnou možnost projevit svou iniciativu při zlepšování své životní situace a mít pokud možno rovné příležitosti.

V konceptu plošně vyplácených dávek zvýšení průměrné výše dávky o stokorunu měsíčně znamená dodatečnou zátěž rozpočtu přibližně 12 miliard Kč. Přitom většina občanů takové zvýšení příliš výrazně nepocítí. To je významným argumentem pro adresné sociální dávky. Tím se však dostaneme zpět do dnešní situace, kdy zjišťujeme, zda je občan v situaci horší než mizerné, zda pracovat nemůže nebo se mu jen nechce nebo se mu to dokonce nevyplatí, a ať chceme či ne, opět bychom trestali přičinlivé krácením sociálních dávek. Přitom existuje celkem pěkné efektivní řešení.

Představte si, že existuje omezené množství pracovních míst nevyžadujících specifické duševní či tělesné předpoklady, například úklid chodníků. Taková pracovní místa lze nabízet třeba jen na jeden den. Lze na ně vytvořit pořadník a zájemci se o ně mohou střídat. Pokud se zájemce nedostaví nebo není pracovního výkonu momentálně schopen (zaspal, ochořel nebo se třeba jen omylem opil), může nastoupit náhradník.

Tímto způsobem může jinak obtížně zaměstnatelný občan získat práci na několik dní v měsíci a v lepším případě i několikrát týdně. Už nemusíme draze zvyšovat sociální dávky, neboť za několik směn si občan vydělá víc, než by činilo i velkorysé zvýšení dávek. Vytváření takových pracovních příležitostí by mělo být v režii obcí, jež by měly mít přehled o svých nejpotřebnějších a měly by být schopné vytvořit dostatečný počet vhodných pracovních míst.

Vedle sociální funkce by vedlejším příznivým účinkem bylo udržování pracovních návyků a zlepšení zaměstnatelnosti jinak nezaměstnatelných lidí. Také by se oddělilo zrno od plev a ukázalo by se, kdo je v nouzi jen proto, že je kůže líná.

Jestliže májí všichni občané zaručen určitý minimální standard zdravotní péče, není důvod, aby na něj přispívali jinou formou než placením daní a pojištění bylo pojišťovnám hrazeno v rámci přerozdělování.

Základní pojištění musí zajišťovat nezbytný rozsah zdravotní péče, aby nebylo zbytečně ohrožováno zdraví občanů. Vyšší standard péče bude vyžadovat spoluúčast občana buď formou přímých plateb nebo formou pojištění. Typickým příkladem vyššího standardu za příplatek může být například vyšší kvalita ubytování a stravování při hospitalizaci, možnost volby zdravotnického zařízení, kratší objednací lhůty, použití dražších materiálů (třeba u kloubních náhrad), přístrojů (např. sluchadel) a podobně. Příplatky za nadstandard zajistí více peněz ve zdravotnictví, aniž by občané byli nuceni platit vyšší daně či pojištění. Platím-li si dobrovolně připojištění, jistě přemýšlím, jak se placení vyhnout. To se o dnešní zdravotní dani říci nedá.

Zdravotní pojišťovny budou moci poskytováním vyššího standardu v rámci základního pojištění odměňovat pojištěnce, kteří například správnou životosprávou chrání své zdraví, čímž šetří prostředky zdravotních pojišťoven.

Zájmy pojištěnců, zdravotnických zařízení a pojišťoven mohou být protichůdné. Pojištěnec má zájem být léčen co nejúčinněji, zdravotnické zařízení má zájem maximalizovat platby od pojišťoven a pojišťovny mají zájem minimalizovat náklady na léčení.

Pacienti mohou z jakýchkoli důvodů požadovat léčbu nákladnější než je nutné a efektivní. Rovněž si dovedu představit situaci kdy například praktický lékař provádí úkony, které by příslušely spíše specialistovi, nebo lékař specialista mírně prodlužuje dobu léčby či provádí více vyšetření než je nutné, protože si tak zajistí vyšší úhrady od pojišťoven nebo třeba i dobrý pocit, že se svým pacientům náležitě věnuje. Zrovna tak pojišťovny mohou tlačit na lékaře, aby minimalizovali počty úkonů či medikace, aby ušetřily. Stanovením standardních léčebných postupů řadu nežádoucích jevů poměrně účinně omezíme.

Stát jako plátce základního pojistného stanoví rozsah zdravotní péče. Standardní léčebné postupy musí být stanoveny jednotně, tudíž je stanoví stát prostřednictvím Ministerstva zdravotnictví.

Základní a střední vzdělání je nepochybně standardem, který by měl být poskytnut všem občanům, kteří jsou schopni je úspěšně absolvovat.

Uchazeč o studium na střední škole bude moci podat přihlášku na libovolný počet škol, přičemž uvede pořadí škol podle svých preferencí. Přijímací řízení bude probíhat ve více termínech a jeho součástí budou standardizované testy znalostí a schopností, jež uchazeč absolvuje pouze jednou. Školy stanoví celkové pořadí uchazečů podle výsledků přijímacího řízení. Na základě těchto pořadí a preferencí uchazečů dojde k umístění uchazečů do jednotlivých škol. Nejžádanější (doufejmě také nejlepší) školy tak budou optimálně využity, neboť získají nejschopnější studenty, kteří mají o daný obor zájem. Naopak nejschopnější uchazeči budou studovat na nejlepší možné škole z hlediska svých preferencí. Školy, jejichž kapacita zůstane z velké části nevyužita, se stanou přirozenými kandidáty na optimalizaci v rámci sítě škol.

Vysokoškolské vzdělání je v současnosti zcela jistě nadstandardem. Pro úspěšné absolvování studia jsou nutné nejen určité schopnosti a úsilí, ale také dostatek finančních prostředků na úhradu nákladů spojených se studiem. Znamená to, že pro sociálně slabší občany se vysokoškolské vzdělání stává nedostupným. Peníze, jež plynou ze státního rozpočtu do vysokoškolského vzdělávání jsou tedy k dispozici pouze majetnějším občanům, což je v příkrém rozporu s duchem této reformy.

Vysokoškolské vzdělání bude nadstandardem i po reformě. Poskytnout vysokoškolské vzdělání každému, kdo je schopen vysokou školu úspěšně vystudovat a poté nabyté znalosti efektivně využít v praxi, však bude mít nejvyšší prioritu. Mezi důležité cíle patří zajistit prostředky na studium nemajetným, motivovat ke studiu ty nejschopnější, omezit plýtvání prostředky neúspěšným vzděláváním nedostatečně schopných či nedostatečně zodpovědných jedinců a zajistit efektivní využívání získané kvalifikace.

Školné přenese část rizika neúspěšné investice do vzdělání ze státu na občana a pomůže snížit poptávku po vzdělání tam, kde je buď malá pravděpodobnost úspěšného dokončení studia, nebo kde je mizerná pravděpodobnost uplatnění v praxi.

Plošně vyplácené sociální dávky spolu s prospěchovými stipendii a státem garantovanými půjčkami na studium učiní studium dostupné nemajetným.

Prospěchová stipendia budou motivovat studenty k většímu úsilí, a tedy k efektivnějšímu zhodnocení investice do studia. Zároveň výrazně usnadní studium nadaným a pilným nemajetným studentům.

Půjčky na studium svou výší umožní hradit školné a nezbytné náklady spojené se studiem, jako jsou ubytování, stravování, doprava, studijní materiály a pomůcky. Aby splácení bylo únosné, budou minimální splátky stanoveny jako určité poměrně nízké procento z čisté mzdy po absolvování studia. V úvahu přichází i možnost splácení školného díky daňovým úlevám. To aby se nám všichni absolventi nerozutekli po světě :-). Tahle myšlenka se prozatím nachází ve velmi surovém stavu, takže je třeba domyslet všechny možné vedlejší dopady, aby z toho nebyl zase jen další daňový paskvil.

Stát samozřejmě ponese určitá rizika spojená s poskytováním půjček, ale takový už je život. Už jsme si zvykli, že stát lije peníze do kdečeho. Investice do vzdělání alespoň nabízí s poměrně velkou pravděpodobnostní solidní návratnost.

Toto jsou takové obecné řeči, ale vystihují celkový záměr zefektivnit státní správu

Vedle prvotního snížení nákladů dojde i k druhotným úsporám díky omezení ztrát vznikajících v komplikovaných přeregulovaných systémech díky korupci, jíž jednoduchý systém fungující podle jasných pravidel, účinně brání.

Nemá cenu vyjmenovávat všechna opatření vedoucí k zefektivnění státní správy. Mnohá z nich ani dosud nejsou známa :-).

V této oblasti je přínos Velké Pytlíkovy reformy jasně zřetelný. Jednoduchý výpočet daní ušetří práci a náklady jak na straně finančních úřadů, tak na straně plátců, především zaměstnavatelů.

Díky zjednodušení sociálního zabezpečení bude možné výrazně zredukovat nebo dokonce zrušit Ministerstvo práce a sociálních věcí a ušetřených několik miliard korun využít užitečnějším způsobem..

Doplnění občanských průkazů o inteligentní čipy a biometrické údaje usnadní ověření identity na dálku, což umožní snadnou komunikaci s úřady odkudkoli prostřednictvím Internetu. Občanům, kteří nemají přístup k Internetu nebo je pro ně z nějakých důvodů práce s Internetem obtížná, poslouží elektronické podatelny na obecních úřadech, kde bude pro případ potřeby k dispozici i vyškolená obsluha.

Ověřování identity pomocí inteligentního občanského průkazu bude možné využít i v komerčních aplikacích.

Volbu bude možné během času určeného k volbě opakovaně měnit, aby se znesnadnilo kupování hlasů.

Zde je můj návrh trochu lepšího volebního systému:

Bude zaveden dvoukolový volební systém pro volby do Poslanecké sněmovny. V prvním kole se strany, jež získají dostatečný počet hlasů, probojují do druhého kola, v němž se bude rozhodovat o počtu mandátů, jež nakonec získají.

Peníze za hlasy voličů se budou rozdělovat za hlasy získané v prvním kole.

Elektronický způsob volby sníží náklady zejména při opakovaných volbách.

Dvoukolový volební systém omezí neoprávněné zvýhodňování silných stran proti stranám, u nichž není zřejmé, zda překročí stanovené kvorum ("připouštěcí" hranici).

Předejde se stávajícímu propadnutí hlasu, v případě, že volič volí stranu, jež se do sněmovny nedostane.

Fungující systém elektronického hlasování umožní širší zapojení občanů do věcí veřejných. Umožní elektronické podepisování petic, hlasování o variantách řešení různých problémů jak na celostátní, tak i na krajské nebo obecní úrovni, umožní finančně nenáročná referenda o zásadních celospolečenských otázkách ...

Vláda se bude moci zeptat občanů, co chtějí, a premiér tudíž nebude muset být mistrem světa ve vědění všeho :-).