Sociální systém

Zdravotní a sociální pojištění

Základní zdravotní péče a základní sociální zabezpečení budou poskytovány ze státního rozpočtu, tedy z daní.

Občané nebudou platit základní zdravotní a sociální pojištění. Tato pojištění (lépe řečeno pseudopojištění) mají ve skutečnosti charakter daně, tudíž je zcela přirozené, že budou rovněž formou daně placena.

Bude stanoven základní standard zdravotní péče. Služby nad rámec tohoto standardu budou zpoplatněny.

Ke krytí nadstandarních služeb může například sloužit komerční zdravotní připojištění nebo různé bonusové programy zdravotních pojišťoven motivující pojištěnce k aktivní péči o vlastní zdraví.

Plošně vyplácené sociální dávky

Sociální dávky budou plošně vypláceny všem občanům.

Každý občan bez rozdílu obdrží každý měsíc sociální dávku, jejíž výše bude záviset na jeho věku.

Stávající systém dávek státní sociální podpory je komplikovaný stejně jako prokazování a posuzování nároků na dávky a jejich vyplácení. Přitom díky rozličným hranicím pro přiznání či redukci jednotlivých dávek dochází k řadě skokových změn a jiných deformací ve výši a úrovni státem poskytovaných služeb. Plošně vyplácené sociální dávky tyto komplikace odstraní a zároveň efektivně nahradí účinek progresivního zdanění příjmů.

Při zachování maximální jednoduchosti jsme dosáhli přijatelného stavu, kdy každý občan má zajištěn určitý minimální životní standard a zároveň má možnost vlastním přičiněním tento životní standard bez jakýchkoli byrokratických omezení zlepšovat. Aby se domohl svého dílu státní podpory, nemusí nikde dokládat, v jak svízelné situaci se nachází a jaké jsou jeho majetkové poměry. Stačí mu, že žije v tomto státě a je občanem tohoto státu, případně splňuje určité přesně stanovené podmínky, aby byl v oblasti sociálního zabezpečení roven občanům tohoto státu. Celý systém je velmi jednoduchý a průhledný, přiměřeně spravedlivý a rovněž levný.

Základní výměra sociální dávky bude zajištovat uspokojování základních životních potřeb a bude stanovena v závislosti na věku příjemce.

Věk občana je objektivně dán, je přesně zjistitelný a snadno sledovatelný, přičemž životní potřeby na věku nepochybně závisejí. Novorozenec má jistě daleko větší potřeby než pětileté dítě, protože vyžaduje neustálou individuální péči. Sedmdesátník má možná přibližně stejné potřeby jako šedesátník, ale jeho schopnost zlepšit svou situaci přivýdělkem je znatelně horší, a proto by mohl dostávat o něco vyšší sociální dávky.
Zavedení věku jako určujícího parametru pro stanovení základní výše sociálních dávek poslouží také k nahrazení řady dalších stávajících dávek sociální podpory včetně přídavků na děti či rodičovského příspěvku při rodičovské dovolené. Zodpovědným stanovením odpovídajících sociálních dávek v závislosti na věku dosáhneme výrazného zjednodušení sociálního systému. Přitom bude nutné pečlivě zvážit, ke kterým okolnostem závislým na věku, se bude přihlížet.

Plošně vyplácené sociální dávky jsou bezpečným prvním krokem k základnímu nepodmíněnému příjmu.

Ve světě probíhají experimenty se základním nepodmíněným příjmem. Podle mě je maximalistická implementace této myšlenky nezodpovědným hazardem. Jako oběť dob minulých jsem byl nucem studovat marxismus, ale jako praktický brouk jsem si i tam našel něco použitelného. Jedním z toho mála je i poučka, že kritériem pravdivosti je společenská praxe.
Plošně vyplácené sociální dávky jsou vlastně minimalistickou implementací myšlenky základního nepodmíněného příjmu a jejich postupným zvyšováním lze snadno a hlavně celkem bezbolestně ověřit pravdivost mého tvrzení o nezodpovědném hazardu. Ukáže-li se, že komfortní výše základního nepodmíněného příjmu je pro společnost spíše přínosná než devastující, s potěšením svůj názor zkoriguji :-).

Nebude nutné stanovovat hranici minimální mzdy.

Pokrytí základních životních potřeb sociálními dávkami odstraní nutnost hranici minimální mzdy stanovovat.

Tato liberalizace přinese zlepšení zaměstnatelnosti dnes obtížně zaměstnatelných občanů, čímž na jedné straně prospěje rozpočtu vybranou daní z příjmu a na druhé straně rozšíří možnosti podnikání. Dovedu si například představit zapojení dnešních nezaměstnaných nebo důchodců v raném důchodovém věku v oblasti sociálních služeb, kde minimální mzda činí tyto služby nedostupnými, případně způsobuje zvýšené nároky na dotace.

Občané, kteří mají objektivně dané vyšší životní náklady nebo u nichž je objektivně ztížena možnost výdělku, budou pobírat dodatečné sociální dávky.

Objektivním důvodem vyšších životních nákladů může být například snížená pohyblivost. Faktorem objektivně ztěžujícím možnost výdělku může být například nějaké zdravotní omezení, dlouhodobá nemoc nebo období před a po porodu. Není za něj považován věk jako takový, neboť ten je zohledněn již při stanovování základní výměry sociální dávky. Navýšení dávek bude stanoveno jednotně pro stejný druh a rozsah znevýhodnění.

Sociální dávky poskytované státem nebudou zohledňovat předchozí výši příjmu.

Každý občan bude mít svůj účet sociálních dávek, na nějž mu budou sociální dávky poukazovány. Základním místem pro výběr peněz z tohoto účtu budou pošty. K výběru peněz z účtu bude postačovat prokázat se osobním dokladem.

Aby se výběry peněz z účtu sociálních dávek zjednodušily a zlevnily, bude možné hotově vybírat pouze částky zaokrouhlené stanoveným způsobem například na celé stokoruny, přičemž bude umožněno přečerpání účtu z důvodu zaokrouhlení vybírané částky. K účtu sociálních dávek bude samozřejmě možné přistupovat i elektronicky.

Spravováním sociálních dávek neplnoleté osoby bude pověřen určený správce, zpravidla rodič.

Na plošně vyplácené sociální dávky bude mít nárok každý občan, budou tedy vypláceny i všem dětem. Díky tomu se děti nestanou devastující přítěží rozpočtu ani sociálně slabých rodin s více dětmi.

Určený správce bude mít dispoziční právo k účtu sociálních dávek neplnoleté osoby a bude zodpovědný za to, že sociální dávky nebudou využity v rozporu s jejími oprávněnými zájmy (třeba propity :-)). Nebude-li určený správce sociálních dávek schopen nebo ochoten spravovat je řádně, případně je bude zneužívat, bude určen náhradní správce (a zloduch se bude zpovídat před zákonem).

Stát bude mít možnost uspokojovat své pohledávky za občanem prostřednictvím účtu sociálních dávek. Prostředky zasílané na účet mohou rovněž podléhat soudní exekuci a to bez omezení.

V krajním případě může nastat situace, kdy občan bude mít svůj účet sociálních dávek dlouhodobě v debetu. Dostane-li se však díky tomu do obtížně řešitelné situace, může se obrátit na pověřeného pracovníka státní správy, aby mu pomohl situaci řešit. V pravomoci tohoto pracovníka bude povolení čerpání půjčky z účtu sociálních dávek, jakož i jeho účelového omezení například na stravu, ošacení a ubytování.

Příklad:
Jsem občan (muž) bez pravidelných příjmů odkázaný na sociální dávky. Přesto nezodpovědně zplodím potomka, kterého ponechám na krku jeho matce, a budu dál žít svým obvyklým způsobem života. Matka mého dítěte požádá o stanovení výživného, soud je stanoví a toto výživné bude automaticky strháváno z mých sociálních dávek a vypláceno dítěti, respektive jeho matce. Z toho, co mi zbude, těžko vyžiju. Když mi bude nejhůř, mám možnost pokusit se získat chybějící prostředky na obživu prací. Nebudu-li úspěšný, nemusím ještě zoufat. Navštívím příslušného pracovníka, který mi v mé svízelné situaci pomůže. Může mi pomoci najít práci, případně mi zajistí nejnutnější jídlo a přístřeší, což samozřejmě nebude zadarmo. Uhradím to později z mých budoucích sociálních dávek. Stručně řečeno: hlady ani zimou neumřu, ale z placení alimentů se nevyvlíknu. Budu si opravdu muset počínat trochu zodpovědněji a najít si nějakou práci, protože tento způsob života není nijak radostný.

Jakkoli vypadá tento bod krutě, je ve skutečnosti velmi ohleduplný, neboť pomůže identifikovat dramatický problém dřív, než přeroste v problém naprosto neřešitelný třeba jen proto, že exekuční poplatky mnohonásobně převýší dlužnou částku.

V souvislosti s tím mě napadá jedno ochranné opatření. Mohlo by to vypadat nějak takto:
Pokud externí nároky vůči účtu sociálních dávek výrazně převýší jeho možnosti, dostane se dlužník do registru. Pokud věřitel, jenž bude mít k registru přístup, půjčí občanu zapsanému v registru, nebude mít v případě osobního bankrotu nárok na vrácení dlužné částky.

Nemocenské, podpory v nezaměstnanosti a důchody v současném pojetí budou poskytovány na principech skutečného připojištění nebo spoření. Změny v oblasti důchodů se současných důchodců a občanů v předdůchodovém věku nedotknou.

Současné přerozdělování v oblasti nemocenské, podpory v nezaměstnanosti a důchodů vede k neoprávněnému zvýhodňování určitých skupin občanů. Proto přerozdělování realizující solidaritu bohatších s chudšími bude uplatňováno pouze v rámci plošně vyplácených sociálních dávek.
Co se týče důchodů, plošně vyplácené dávky nahradí základní výměru a takzvaný minimální důchod.
Veškerá plnění závisející na zásluhovosti budou založena na spoření, dobrovolném připojištění nebo na komerčním pojištění. Je na zodpovědnosti občana a na jeho rozhodnutí, jakým způsobem pojistí svá rizika.

Nemusí být úředně stanoven věk odchodu do důchodu.

Místo toho se bude s věkem měnit základní výměra sociální dávky. Schopnost pracovat stejně jako individuální potřeby jednotlivých občanů se značně liší. Proto bude na každém občanovi, kdy a jakým způsobem utlumí své ekonomické aktivity a jakým způsobem a v jaké míře si zajistí uspokojování svých individuálních potřeb ve stáří.

Krátkodobé pracovní příležitosti

Stát bude vytvářet prostor pro vznik krátkodobých pracovních příležitostí pro každého

Tady máš vodu, skývu chleba, deku a přístřeší a postarej se!

Takhle nějak by také mohla vypadat reforma v oblasti sociálního zabezpečení. Trochu to připomíná kriminál? Ale ono to není až tak hloupé či necitlivé, jak se na první pohled může zdát. Bohužel však většinou chybí prostor pro "postarej se".

Je třeba, aby občané měli skutečnou možnost projevit svou iniciativu při zlepšování své životní situace a mít pokud možno rovné příležitosti.

V konceptu plošně vyplácených dávek zvýšení průměrné výše dávky o stokorunu měsíčně znamená dodatečnou zátěž rozpočtu přibližně 10 miliard Kč. Přitom většina občanů takové zvýšení příliš výrazně nepocítí. To je významným argumentem pro adresné sociální dávky. Tím se však dostaneme zpět do dnešní situace, kdy zjišťujeme, zda je občan v situaci horší než mizerné, zda pracovat nemůže nebo se mu jen nechce nebo se mu to dokonce ani nevyplatí, a ať chceme či ne, opět bychom trestali přičinlivé krácením sociálních dávek. Přitom existuje celkem pěkné efektivní řešení.

Představte si, že existuje omezené množství pracovních míst nevyžadujících specifické duševní či tělesné předpoklady, například úklid chodníků. Taková pracovní místa lze nabízet třeba jen na jeden den. Lze na ně vytvořit pořadník a zájemci se o ně mohou střídat. Pokud se zájemce nedostaví nebo není pracovního výkonu momentálně schopen (zaspal, ochořel nebo se třeba jen omylem opil), může nastoupit náhradník.

Tímto způsobem může jinak obtížně zaměstnatelný občan získat práci na několik dní v měsíci a v lepším případě i několikrát týdně. Už nemusíme draze zvyšovat sociální dávky, neboť za několik směn si občan vydělá víc, než by činilo i velkorysé zvýšení dávek. Vytváření takových pracovních příležitostí by mělo být v režii obcí, jež by měly mít přehled o svých nejpotřebnějších a měly by být schopné vytvořit dostatečný počet vhodných pracovních míst.

Pro tato místa by měla být stanovena minimální mzda, neboť člověk v nouzi by si neměl připadat jako otrok, když přijímá pomocnou ruku.

Počet nových míst pro krátkodobé pracovní příležitosti by mohl být jedním z kriterií výběrových řízení vypisovaných obcemi.

Vedle sociální funkce by vedlejším příznivým účinkem bylo udržování pracovních návyků a zlepšení zaměstnatelnosti jinak nezaměstnatelných lidí. Také by se oddělilo zrno od plev a ukázalo by se, kdo je v nouzi jen proto, že je kůže líná :-). To je speciální vějička pro ty, kteří jsou přesvědčeni, že "nepřizpůsobiví" stejně nikdy makat nebudou.

Osobní sociální fond

Občan použije část svého příjmu na příspěvky do Osobního sociálního fondu. Příspěvky nahrazují nemocenské pojištění a pojištění pro případ ztráty zaměstnání a zároveň vymezují rámec pro uplatňování daňových odpočtů zděděných z minulosti. Rovněž nahrazují či doplňují nešikovnou implementaci druhého pilíře důchodové reformy.

Příspěvky do Osobního sociálního jsou osvobozeny od daně z příjmu. Příspěvky jsou povinné až do naspoření stanoveného minimálního objemu prostředků, poté jsou dobrovolné. Prostředky přesahující minimální objem lze čerpat neomezeně, jinak je povoleno pouze takzvané kvalifikované čerpání, tj. čerpání při dodržení určitých podmínek. Kvalifikovaná čerpání nepodléhají dani z příjmu, nekvalifikovaná čerpání je třeba zdanit.

Kvalifikovaným čerpáním může být například výplata dávek při pracovní neschopnosti či ztrátě zaměstnání nebo výplata důchodové renty i platby některých pojištění, například nemocenského, sociálního či penzijního, dá-li jim poplatník přednost před spořením. Občan má tedy možnost sám rozhodnout, zda a jak se pojistit pro případ nemoci či ztráty zaměstnání či se spolehnout na úspory akumulované ve fondu.

V rámci Osobního sociálního fondu se budou vypořádávat všechny stávající daňové odpočty. Platby zakládající nárok na daňový odpočet budou realizovány jako kvalifikované čerpání.

Čerpání z prostředků fondu za účelem výplaty doživotního důchodu bude analogické jako u čerpání z Osobního důchodového fondu. Kromě doživotního důchodu bude rovněž možné jako kvalifikované čerpání sjednat i výplatu pravidelné renty po pevně stanovenou dobu.

Prostředky přesahující stanovený minimální objem prostředků lze neomezeně převádět do jiných Osobních sociálních fondů (například příbuzným). Tyto převody nepodléhají dani z příjmu.

V případě úmrtí poplatníka budou zbylé prostředky v Osobním sociálním fondu součástí pozůstalosti.